Už od dětství pro mě Pán Bůh byl a je moc důležitý, v dospívání jsem ale na mše svaté přestala docházet a zpět za Pánem Ježíšem jsem se vrátila až po narození prvního dítěte, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Monika.
I když moje cesta k Pánu Bohu měla v mém dosavadním životě různý směr, už od dětství pro mě Pán Bůh byl a je moc důležitý. Intenzivní víru v něj jsem prožívala v dětství přibližně od sedmi do asi patnácti let. Následně jsem, i když mě myšlenky na Pána Boha neopustily, žel na několik let přestala docházet v neděle a významné svátky na mše svaté a moje účast byla jen příležitostná.
Zpět do kostela za Pánem Ježíšem a k pravidelným účastem na nedělních bohoslužbách, významných svátcích a jiných příležitostech jsem se vrátila krátce po narození prvního dítěte. Pán Bůh mi byl a je nablízku, když jsem měla nebo mám starosti a trápení, ale i radosti, a stejně tak je mým přáním přiblížit Pána Boha i našim dětem. Dnes už přistupují ke svátosti smíření, k Eucharistii.
Nevím, jakým směrem se do budoucna bude ubírat mé poslání v církvi, ale v blízké době nás s manželem čeká seminář pro lektory rodičů dětí před křtem. Když nás náš pan farář oslovil, zda bychom mohli své zkušenosti s výchovou dětí předávat dalším rodičům, měla jsem pochybnosti, jestli jsme ti praví. Pak jsem si ale uvědomila, že i pro nás dva je to nová příležitost, která nás může ovlivnit ve společném duchovním růstu a následně i v duchovním růstu našich dětí.
Monika
