„Nevím, co si mám dnes počít se svátkem sv. Václava“ – to jsou slova z homilie biskupa Josefa Nuzíka právě z této slavnosti a vcelku věrně vystihují moje pocity při psaní tohoto článku.
Nicméně na Václava jsme si my, bohoslovci, takové starosti dělat nemuseli. Po ranním programu jsme se účastnili slavnostní bohoslužby spojené s poutí veřejných činitelů, v průběhu dne se zapojili do adoračního dne katedrální farnosti a večer asistencí i zpěvem přiložili ruku k dílu při slavení liturgie večerních chval.
Tento den nebyl však významný jen pro nás, ale i pro téměř 250 ministrantů z celé Olomoucké arcidiecéze, kteří si kromě rochet a komží přibalili i florbalky a dresy a po mši ke cti jejich patrona zabojovali ve velkém florbalovém turnaji o putovní svatováclavský pohár.
Díky službě mnoha dobrovolníků a účasti věřících se tak mohla Olomouc připojit k takovým místům jako Stará Boleslav nebo sv. Petr ve Vatikáně a ještě i se všemi dalšími místy, kde se připomínala památka našeho národního patrona volat k nebi – Ó dědici české země, vzpomeň na své plémě.
Matěj Adámek, bohoslovec 3. ročníku
