„Závidíš, že jsem dobrý?“ (Mt 20,15)
Jak často si musí připomínat lidé, kteří se narodili a vyrůstali ve věřící rodině, toto podobenství, když se setkají s konvertitou nebo když vidí, že se někdo obrátí takřka na poslední chvíli, a ještě třeba dostane shůry takový dar modlitby, jaký nemá ani ten, který je věřícím od dětství. Ano, je třeba ze srdce i těm později obráceným lidem přát jejich obrácení i dary, které dostali, nezávidět, ale vytrvale usilovat o růst v lásce, a ta nedovolí závisti, aby naše srdce otrávila, jako se to stalo staršímu synovi v podobenství o dvou bratřích. Je třeba radovat se s naším Otcem, že i toto Boží dítě, tato ztracená ovečka nezahynula, ale bude mít život věčný, že pro něj Ježíš netrpěl a neumíral nadarmo.
