Prvním svědkem víry mi byla babička a posvátnou úctu, klid a mír, které jsem díky ní poznala, dnes po dlouhých letech znovu objevuji, popisuje pro rubriku Zkušenosti s Bohem Božena.
Moje cesta k víře nebyla přímá a jednoduchá. Snad to bylo tím, že jsem vyrůstala v době, která víře obecně nepřála. Prvním svědkem víry pro mě byla moje babička. Žila na vesnici kousek od našeho města a já jsem tam jako dítě trávila každé prázdniny a spoustu sobot a nedělí. Babička chodila každou neděli a často i ve všední den do kostela a já s ní. Vzpomínám si i na to něco zvláštního, co jsem tam cítila – jakousi posvátnou úctu, klid a mír, což mám dodneška vyryté do paměti. Od babičky jsem se naučila i první modlitby a dozvěděla se o Ježíši Nazaretském.
Čas plynul, já jsem se vdala a narodily se mi dvě děti. Potom těžce onemocněl můj otec, umíral na rakovinu. Byla to těžká doba, která změnila život nám všem, celé rodině. Já jsem začala čerpat sílu v modlitbě. Pán mi pomáhal a od té doby stále pomáhá najít klid, čerpat sílu. Je mu za co děkovat. Když se dnes připravuji k přijetí darů Ducha Svatého, je pro mě čas strávený ve společenství dalších věřících a při poznávání Písma i společné modlitbě obohacením a pomáhá mi růst ve víře.
Božena
