„Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.“ (Mt 18,35)
Bez odpuštění a odpouštění se nedá žít. Ne nadarmo ono podmíněné odpuštění zařadil náš Pán do modlitby Otče náš: „odpusť nám, jako i my odpouštíme.“ V běžném životě se často jedná o více či méně nepodstatné věci, a někdy i to stojí nemalé úsilí. Jinak je to ale v případě, jedná-li se o strašné válečné zločiny. A přesto i tam je třeba nechat odplatu na Pánu, a nemstít se. (Něco jiného je pak soudní řešení válečných zločinů.) Odpuštění se ale naučíme pouze odpouštěním, tzn. praxí. Zvládáním malých věcí se pak disponujeme k tomu, abychom zvládli i věc velikou.
