V rodině jsme si nikdy o víře nepovídali, Boží prozřetelnost mi ale právě včas přivedla do cesty mého přítele, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Alena.
Můj tatínek je nevěřící, i když je pokřtěný a měli s maminkou svatbu v kostele. Jako rodina se společně nemodlíme. Mě to celkem dost mrzí, protože bych chtěla, ale ostatní nechtějí… Z dětství si vzpomínám jen na Andělíčku můj strážníčku a později to byl Otčenáš a Zdrávas před spaním, který se se mnou modlila babička. Pouze v dětství mě mamka vedla k Bohu, ale po přípravě k prvnímu svatému přijímání si se mnou už nijak o Bohu nepovídala. Jinak byla mým zdrojem informací výuka náboženství. Mrzí mě a chybí mi, že nyní doma neprobíráme nic, co se týká víry.
S veškerými dotazy se proto obracím už jen na svého přítele. Jsem šťastná za Boží prozřetelnost – Bůh dal, abychom se s přítelem seznámili v pravý čas, totiž v době hledání a velkých nejasností v oblasti víry i života vůbec. Konečně jsem dostala někoho, kdo mi bude naslouchat, zodpovídat mé otázky a vyprávět mi o Bohu. Byly to hodiny a hodiny povídání, nikoli přesvědčování, ale svědectví, příkladů… Díky Bohu, spoustu věcí jsem pochopila, mylné představy opravila a změnila názory. Rovněž mi ochotně vysvětlil veškeré nejasnosti. Je mi velkou oporou a vzorem. Za poslední dva roky jsem se k Bohu velmi přiblížila, a to jen díky němu. Těším se, až založíme rodinu a budeme se v ní společně modlit a v živé víře vychovávat naše děti.
Alena
