Postihla mě vážná a bolestivá nemoc a v ní mi útěchu přinesly náboženské texty a později i víra v Boha a společenství věřících, popisuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Jakub.
V mládí mi víra, náboženství ani Bůh nic neříkali. Jako malého mě sice rodiče vodili do kostela, časem ale sami chodit přestali a mně to nechybělo. Během dospívání jsem se považoval za vědecky založeného člověka, který se spoléhá jen na fakta a důkazy.
Pak ale přišla nemoc, která mi změnila život. Byl jsem postižen vážným a bolestivým onemocněním. Veškerá energie a optimismus se ze mě rychle vytrácely a já se ocitl v hluboké duševní krizi. Začal jsem se obracet k vlastnímu nitru a hledat cokoli, co by mi pomohlo najít smysl tohoto utrpení. Postupně jsem začal studovat různé filozofické a náboženské texty a hledal jsem odpovědi na otázky, které mě pronásledovaly – chtěl jsem pochopit, proč právě já musím procházet touto bolestí.
A tyto náboženské texty mi ukázaly moudrost a skrze ni jsem cítil větší naději a sílu. Začal jsem svět kolem sebe vnímat novýma očima, viděl jsem krásu přírody, která mi najednou začala dávat hlubší smysl, než jen jako náhodný výtvor. Pocítil jsem, že existuje něco, co mě přesahuje. Pomalu jsem začal přijímat myšlenku na existenci Boha. Uvědomil jsem si, že i moje nemoc může mít nějaký vyšší význam a být počátkem duchovního růstu.
Nejdřív jsem se modlil a hledal odpovědi jen ve vlastním nitru, časem mi to ale přestalo stačit a já se vydal do nejbližšího kostela. Nově objevená víra mi poskytla klid a naději, které jsem tolik potřeboval. Začal jsem vnímat život s vděčností a také jsem pochopil, že víra v Boha může být zdrojem síly a míru při překonávání těžkostí. Dnes, po mnoha letech, se na tu temnou dobu nemoci a krize ohlížím s vděčností. Pomohla mi najít Boha a víru. Nemoc se stala průvodcem na cestě duchovního poznání a vnitřního klidu.
Jakub
