Letošní ročník Pěší pouti za umělce startoval v neděli 23. července odpoledne u hrobu ctihodného arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana. S ním a s jeho myšlenkami i s prosbou o jeho přímluvnou modlitbu pak poutníci celý týden putovali ze Starého Města přes Napajedla, Zlín, Štípu, Fryšták a Rusavu na Svatý Hostýn.
Stejně jako předešlé roky byla i letos sestava poutníků velmi rozmanitá: kněz, profesionální hudebníci, herečka, pedagogičtí pracovníci, účetní, zdravotníci, sociální a pastorační pracovníci… Sešli se z celé republiky: Českých Budějovic, Prahy, Brna, Třebíče, Ústí nad Orlicí, Ostrožské Lhoty, Olomouce, Ohrozimi, Velehradu nebo Loukova (pod Svatým Hostýnem). Počet lidí tvořících poutnickou skupinu se pohyboval mezi 13 až 18 účastníky, skupina je totiž vždy otevřena také těm, kdo se připojí jen na část trasy, a dokonce těm, kteří se přidají nečekaně a neplánovaně. Dva stálí členové přitom měli na starosti doprovodné vozidlo a kuchyni.
Programem byla – kromě každodenního putování a slavení mše svaté, adorace, díků a chval i četby Božího slova – modlitba novény, která prostřednictvím důležitých životních momentů ctihodného „tatíčka“ Stojana přibližovala jeho život důvěrně spojený s Pánem Ježíšem Kristem i jeho odvahu vkládat vše upřímně do Boží prozřetelnosti. Novénu spolu s historičkou Jitkou Jonovou sestavil P. Jiří Zámečník, přerovský kaplan a také biskupský delegát pro svatořečení v olomoucké arcidiecézi. Ten již čtvrtým rokem Pěší pouť za umělce duchovně provází. Jeho osoba a také výročí kandidátů svatořečení nastolila v posledních čtyřech letech i do let následujících, dá-li Pán, téma „Svatost pro každého“. Toto téma také provázelo a rozviřovalo vzájemné rozhovory v poutnické skupině. K osobě ctihodného arcibiskupa Stojana se totiž přidaly i další osobnosti: Anička Zelíková, P. Ignác Stuchlý a P. Antonín Šuránek.
Tak jak je rozmanitá skupina, je rozmanitý i program se svými putováními, noclehy a neplánovanými situacemi, které provázejí celý týden a vyžadují schopnost improvizace. Týdenní pouť s trasou a programem i přihlášenými poutníky je sice naplánovaná, je to ale stejné, jako když se plachetnice vydá na moře. Připravená je loď i posádka, nachystá se vše, co je k plavbě třeba. Pak ale plachetnice vyrazí na volné moře a všichni si mohou jen říci „Děj se vůle Páně“ a být pozorní vůči momentální situaci: kdy fouká vítr a kdy ne, kdy a jak nastavit plachty a kdy je naopak svinout.
„Plavba“ letošní pouti dopadla dobře. Počasí bylo rozmanité, od tropických veder po nádherně osvěžující déšť. Krásná krajina, která se rozprostírala před pohledy poutníků ať už při chůzi, ale i z paluby lodi plující po Baťově kanále, nebo posezení u Moravy v Cyklobistru či v kavárně Základní umělecké školy Rudolfa Firkušného v Napajedlích a také neplánovaný koncert v její koncertní síni. Nádherné výhledy na okolí Napajedel z útesu Kalvárie a silné setkání s Aničkou Zelíkovou u jejího hrobu. Osvěžující déšť oživující les po cestě ke Svaté vodě nad Malenovicemi. Ve Štípě nečekaná modlitba tancem, která všechny uchvátila až k slzám. Možnost duchovních rozhovorů a svátosti smíření během putování nádherným lesním porostem Rusavska. Malebný kostelíček a fara v nepatrné, o to však krásnější obci Rusava-Hořansko a spoustu dalšího.
Množství milých setkání s lidmi během putování a hlavně setkání s živým Pánem Ježíšem v eucharistii při slavení mše svaté, v adoraci a chválách, v modlitbě novény, ve zpěvu a hudbě. Množství míst, zážitků a nečekaných situací se ani nedá vyjmenovat – zvláště když je každý zažíval svým viděním a vnímáním. Podstatné je, že všichni zažili sílu společenství, kde nikdo není sám. Poznali na vlastní kůži a na vlastní oči, co to je jednota v rozmanitosti. Kde je každý jiný a právě svou originalitou a odlišností doplňuje potřeby celé skupiny. Celé týdenní putování je jedno velké dobrodružství, plné překvapení, změn a každodenních malých i velkých zázraků pro ty, kteří chtějí mít otevřené oči, uši a srdce. Největším zázrakem je, že se všichni vrátili do svých domovů živi a zdrávi s duší nasycenou až po okraj, a to již posedmnácté.
A jak souvisí Pěší pouť za umělce se svatostí pro každého? Tato pouť má od svého začátku základní myšlenku papeže Jana Pavla II. z jeho Listu umělcům: „Každý může ze svého života vytvořit umělecké dílo.“ To však je možné pouze tehdy, když otevřeme svá srdce kráse Božího stvoření a přijmeme Boží přítomnost v našem životě a jeho plán, který má pro každého z nás. K tomu je třeba modlitba za umělce, aby našli ten pravý zdroj své tvorby a pravdivě hledali cíl a smysl toho, co tvoří. A také modlitba za každého člověka, aby své srdce otevřel kráse a pravdě Božího stvoření: aby každý člověk, jakékoli profese, našel v sobě rozměr krásy a umění, který do lidské bytosti vkládá autor veškerého stvoření. On učinil vše, „… a bylo to dobré.“
V čem se účastníci putující skupiny v závěru poutě shodovali: vzájemné přijetí a vidění dotyčného tak, jak je, bez předsudků, bezpečný prostor pro povahové odlišnosti, zapojení celé skupiny do každodenních úkolů vyplývajících z putování, noclehů každý den jinde i programu, bohatství z množství zážitků, rozhovorů a zkušeností, které si člověk z tohoto týdne Pěší pouti za umělce odnáší.
V čem spočívá skutečné bohatství putování? Vše, co člověk zažije, pozitivní i negativní, ve svém výsledku přináší pouze to dobré pro život poutníka. Ovšem jedině tehdy, přijme-li skutečnost, že cokoliv zažije, a to i věci špatné, bolavé, nepříjemné, zraňující, nespravedlivé a nefér, je pro něj vlastně přínosem a nezaplatitelnou zkušeností. Záleží jen na každém člověku, zdali tyto výzvy přijme. A takovým putováním je vlastně celý náš život.
Dotazy ohledně Pěší pouti za umělce směřujte na adresu pavlikova.martina@ado.cz nebo na číslo 603 977 711. Fotografie naleznete zde.
