Semínko víry zaseté v dětství jsem nemohla dál rozvíjet, v dospělosti jsem ale uvěřila a dnes chci lidem ukazovat, že nikdy není pozdě, vypráví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Miroslava.
Moje cesta k Bohu začala v dětství, kdy mě po ní vedla babička. Jezdila jsem k ní na prázdniny a v blízké vesnici jsem šla poprvé ke svatému přijímání. Bylo to tajné a ani moji rodiče o tom nevěděli, psala se 70. léta. Semínko víry, které do mě babička vložila, ale pak už nemělo možnost dál růst – tatínek si to nepřál a biřmování už nám nedovolil.
V 16 letech jsem začala číst Bibli a postupně ji celou přečetla. Uvěřila jsem, ale víru jsem nepraktikovala. Vdala jsem se a máme dvě děti, 14. rokem pracuji na Charitě. Moje víra je pevná. Pravidelná modlitba růžence, účast na mši svaté a četba Písma svatého už jsou pro mě nezbytnou součástí života.
Chtěla bych přinášet lidem, kteří cestu k Bohu teprve hledají – a jedním z nich je i můj manžel – svědectví o tom, že nikdy není pozdě a že nic není krásnějšího než život s Kristem. Modlím se novénu odevzdání: Pane Ježíši, zcela se ti odevzdávám, postarej se o všechno.
Miroslava
