V dětství jsem zažil týrání od matky, zachránila mě babička a také mě přivedla k Bohu, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem David.
Od malička mě rodiče nijak zvlášť nevedli k Bohu, avšak moje babička, u které jsem trávil prázdniny, mě k němu postupně vedla. Můj taťka je věřící, nehlásí se však už k Bohu jako dříve, a moje matka je ateistka. Díky babičce mě ale rodiče nechali pokřtít. V dětství jsem po rozchodu rodičů ve čtyřech letech byl u matky, která mě nechtěla u sebe, a tak jsem zůstával na internátě a domů jezdil jen o Vánocích a prázdninách. V dětství jsem ze strany matky prožil týrání a nepoznal jsem lásku ani v rodině, ani k Bohu. V devíti letech mě matka dala do psychiatrické léčebny, kde jsem byl bez vědomí celé rodiny. V deseti letech, když se to dozvěděla babička, si mě vzala k sobě do pěstounské péče.
U babičky jsem začal poznávat víru samotnou, začal jsem každý den chodit do kostela a navštěvovat v základní škole náboženství. Ve třetí třídě jsem slavnostně přistoupil k prvnímu svatému přijímání. Nyní jsem se s radostí rozhodl přijmout svátost biřmování nejen kvůli tomu, abych si s Bohem více prohloubil vztah a potvrdil si křestní slib, který za mě dali rodiče, ale také kvůli poděkování Bohu, že v těžkých chvílích života mi vždy pomáhal všechno zvládnout a poslal za mnou babičku, za kterou jsem vděčný.
David
