V dětství jsem bral víru jen jako křesťanskou povinnost, později jsem si ale už nedokázal představit svůj život bez modlitby a mše svaté, popisuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Josef.
Moje cestu k Bohu se začala rozvíjet až od druhého stupně základní školy, protože do té doby jsem bral víru jenom jako křesťanskou povinnost. Ale v průběhu dospívání jsem si začal uvědomovat, jak je pro mě Bůh důležitý a jak se projevuje v mém duchovním životě. Nedokážu si představit den bez modlitby nebo tři dny bez mše svaté, na které jsem často chodíval přes týden ještě na střední škole a samozřejmě vždy v neděli.
Touha po setkání s Bohem mě neopustila ani s nástupem na vysokou školu, snažím se chodit do kostela v pondělí a úterý. V průběhu dne se také ráno modlím breviář a každý večer čtu z Písma svatého alespoň jednu kapitulu libovolného textu. Života v církvi se účastním také jinak: jako kluk jsem chodil do sboru a jezdím na ministrantské tábory naší farnosti jako vedoucí.
Od biřmování očekávám přiblížení se Bohu a uvědomění si jeho důležitosti v mém životě. Za patrona jsem si zvolil svatého Huberta, který byl zastánce spravedlnosti. Jako vystudovaný lesák ho beru jako významného světce spjatého s přírodou a duchovním životem, což je mi velice blízké. A také mě velmi oslovilo jeho poselství a evangelizace: „Pokud žijeme, jsou nám dveře milosrdenství otevřeny. Ti, kdo si je nezvolí, budou muset projít branou zavržení. Uvaž tedy, čím jsi byl, co jsi a čím za krátko budeš! Svá provinění naprav pokáním a smiř se s Bohem!“
Josef
