Snažím se účastnit bohoslužeb co nejčastěji a do farního života se zapojuji mnoha způsoby, toužím mít srdce velkorysé a velkodušné, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Radka.
Vztah s Bohem jsem si více začala uvědomovat po otcově smrti. Kvůli práci, do které chodím i o víkendech a svátcích – pracuji totiž pro lidi – se nemůžu vždy účastnit nedělní bohoslužby, snažím se ale co nejčastěji účastnit bohoslužeb ve všední dny. V Božím chrámu totiž nacházím ten pravý odpočinek. Mou velkou a srdeční záležitostí je adorace a modlitba má v mém životě časté místo: ve farnosti jsem členkou modlitby živého růžence, modlitby fatimského večeřadla, farní evangelizační buňky, zapojuji se také čtením při bohoslužbě, pomáhám s úklidem kostela i kolem fary a jsem otevřená i dalším příležitostem.
Chci žít vztah s Ježíšem Kristem a stále si uvědomovat, že je se mnou. Oslovuje mě příklad svaté Terezie z Lisieux. Je mi velmi blízká tím, jak nás učí milovat Boha. Oslovilo mě, jak při svých slibech prohlásila, že se máme modlit za kněze. Modlitba za kněze má místo i v mých modlitbách, je totiž velmi potřebná. A inspiraci nacházím i v Božím slově z Lukášova evangelia: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš otec.“ Proto toužím mít srdce velkorysé a velkodušné, nechci počítat své zásluhy a čekat odplatu za své dobré skutky. Dej mi radost, Pane, z konání dobra pro dobro samo.
Radka
