Cítila jsem, že mi v životě cosi zásadního chybí, teď se ale mohu se svými starostmi a trápením obracet k Bohu a on je tu pro mě, vypráví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Adéla.
Před rokem jsem udělala důležitý krok a zašla na místní farnost s žádostí o křest. Začala jsem tedy absolvovat přípravu jak na tento významný okamžik, tak i na biřmování. Ta mi dala cenné informace a díky ní se učím správně vnímat Boha, protože se musím přiznat, že mé představy o něm byly do té doby úplně jiné.
Pro křest a biřmování jsem se rozhodla proto, že jsem si odmalička hrozně moc přála patřit ke křesťanům. Sama jsem pokřtěná nebyla, vyrůstala jsem ale na vesnici, kde je věřící skoro každý. Bohužel jsem se kvůli tomu setkávala s pohrdáním, odstrkováním a pocitem, že nezapadám mezi ostatní. Myslela jsem si, že si Boha nezasloužím a že se na mě zlobí.
Důvod, že jsem v sobě našla odvahu jít se nechat pokřtít, byl ten, že jsem kolem svých 20 let značně změnila svůj život. Začala jsem trpět určitými psychickými a zdravotními problémy, které mě ale naučily vnímat svět úplně jinak než do té doby. Brzy na to se mi narodil syn a o to těžší je někdy s těmito problémy bojovat, protože mi jeho výchova otevírá hodně bolavá témata a vzpomínky z mého dětství. I když jsem absolvovala a stále absolvuji různé terapie, cítila jsem, že mi něco zásadního v životě chybí. Víra, pocit bezpečí, zázemí. Bůh mi pomáhá, můžu se k němu obracet se svými starostmi a trápením a on je tu pro mě.
Na Velikonoce jsem byla pokřtěna a má cesta za poznáváním Boha stále pokračuje. Užívám si návštěvy kostela se svou rodinou a jsem šťastná, že jsem součástí tak skvělého společenství. Nejdůležitější je ale pro mě to, že jsem nechala vstoupit Boha do svého života, že s ním můžu rozmlouvat v modlitbách, děkovat mu a prosit ho o pomoc při starostech.
Adéla
