Vždy jsem byla na okraji společnosti a druzí mě odsuzovali, mezi věřícími jsem ale poznala, že všichni nejsou stejní a že Bůh nás všechny miluje takové, jací jsme, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Klára.
Narodila jsem se do rodiny, kde mě nikdo ke křesťanství a náboženství nevedl, proto jsem nebyla ani pokřtěná. Asi před dvěma lety jsem se ale ocitla ve městě u svého přítele, jehož rodina je po generace vychovávaná ve víře. Když jsem poprvé vkročila do místního kostela, zalil mě pocit štěstí a duševního klidu.
Dlouho jsem se hledala, chtěla jsem začít od začátku, protože se mi v životě nedařilo najít štěstí a byla jsem vždy na okraji společnosti. Vždy jsem byla odsuzovaná za svůj vzhled a všechny mé snahy v čemkoli končily neúspěchem. Toužila jsem po změně a po několika návštěvách místního kostela, mší svatých a především času stráveného s rodinou přítele jsem našla určitý pocit štěstí a klidu: pocit naděje na lepší život ve společenství milých, přátelských a hodných lidí.
Rozhodla jsem se tedy pro křest i biřmování. Příprava mi ukázala, že všichni lidé nejsou stejní, neodsuzují ostatní za vzhled nebo postavu. Poznala jsem nejen spoustu hodných a laskavých lidí ale také to, že i Bůh nás všechny miluje přesně takové, jací jsme. Nezavrhuje nás proto, jak vypadáme nebo co nosíme oblečené, nezavrhuje nás ani tehdy, když hřešíme. Miluje nás se vším všudy.
Klára
