V mládí jsem dávala přednost vzdělání, kamarádům a koníčkům, pak jsem ale věci začala vnímat jinak a otevřela své srdce Bohu, vyznává se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Jana.
Jako maličká jsem přijala svátost křtu, s rodiči jsem chodila pravidelně na bohoslužby, ve škole navštěvovala náboženství a ve třetí třídě jsem přijala svátost přijímání. V mládí jsem ale dávala přednost vzdělání, kamarádům, koníčkům a Bůh pro mě nebyl tak důležitý. Něco se ovšem změnilo. Přibylo mi pár let, kamarádi se rozutekli do světa, provdala jsem se za úžasného muže, narodil se nám syn Matyáš a já vše začala vnímat úplně jinak než dříve.
Mé modlitby nebyly už tak strohé, ale začaly být hlubší a častější. To bylo pro mě znamení přijmout konečně svátost biřmování a otevřít své srdce a nechat do něho vstoupit dary Ducha Svatého. Moc pro mě znamenala účast v kostele na chválách: když si na ten večer vzpomenu, ještě teď mám slzy v očích a husí kůži. Byl to pro mě silný zážitek a příval pozitivní energie, který nelze popsat slovy. V tu chvíli mi bylo moc dobře. Všechny své starosti jsem odevzdala Bohu a žila přítomný okamžik po jeho boku. Chvály ve mně zanechaly spoustu emocí a dojmů. A pokud mi to čas a okolnosti dovolí, chtěla bych se jich účastnit častěji.
Mým vzorem se stala Panna Maria, Matka Boží. Zaujalo mě její fiat – budiž, staň se, které změnilo dějiny celého národa a přivedlo na svět Krista, který lidem přinesl na zem spásu. Její „ano“ bych chtěla aplikovat i ve svém životě a vyslovovat ho častěji. Chtěla bych se nechat Bohem vést a nechat věci plynout tak, jak to dělala Maria: všechny své plány přetvořit na plány Boží a být dobrou mámou jako ona. Vždy byla Kristu na blízku, když potřeboval, ale též mu dopřála svobodu a nechala ho jít, protože věděla, že jí nepatří. V tomto jsem se našla a chtěla bych se Panně Marii v tomto připodobňovat.
Jana
