Zjistila jsem, že nemohu mít děti, a dávala to za vinu Bohu, po jednom rozhovoru jsem mu ale odpustila a začala se o víru víc zajímat, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Michaela.
Do letošních Velikonoc jsem nebyla pokřtěná, a tudíž vše okolo Boha a Ježíše Krista jsem měla tak trochu v mlze. Moje maminka je věřící – pokřtěná i biřmovaná, ale můj tatínek ne. Mě i bratra vychovávali bez víry. Rodiče i prarodiče mojí maminky byli věřící. Chodili do kostela, modlili se a já jako dítě toto vše viděla a občas se i ptala. Pamatuji se, že jsme občas s nimi i do kostela šli.
V dospělosti jsem zjistila, že nemohu mít děti. Byla to pro mě veliká rána. Tehdy jsem se na Boha moc zlobila a dávala mu to za vinu. Svěřila jsem se kmotře mojí maminky (která byla celý život sama, bezdětná a milující Boha). S lítostí v očích mě pohladila po ruce a řekla: „Bůh má s tebou jiné plány než ty, které sis vysnila. Jen mu musíš jít naproti a uvidíš je.“ Toto mě v srdci moc zasáhlo. Po této rozmluvě jsem Bohu odpustila a začala mu znovu věřit.
Začala jsem chodit do kostela, kde mně vždycky bylo tak krásně. A začala jsem se modlit. Začala jsem uvažovat o křtu, začala jsem se více o Boha a Ježíše Krista zajímat. Shodou okolností jsem se tehdy seznámila s přítelem, který je věřící. Přihlásila jsem na přípravu a můj svět se náhle změnil v krásný. Potkala jsem tolik lidí s krásným srdíčkem, laskavé, hodné, jako za celý život ne. Příprava na křest mi strašně moc dala, otevřela mi srdce, mysl… Křest byl nádherný a nikdy na něj nezapomenu.
Můj život se od základu změnil. Je krásnější, radostnější a plný lásky. Je to pro mě něco krásného a nepopsatelného. Láska, kterou mi Bůh dává, je nádherná. Začala jsem chodit uklízet do kostela, občas mám službu v nedělní kavárně a chci se více začleňovat do dění v naší farní rodině. Dále chci být součástí společenství, které je pro mě velkým přínosem. Věřím v Ježíše Krista, věřím v Boha a věřím, že naše společná cesta je ta správná. Víra v Boha je pro mě to nejdůležitější.
Michaela
