Zažila jsem smrt dcery i manžela a pořádek v životě mi přinesla až pouť do Compostely, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Karla.
Rodiče mě nechali pokřtít, ale – snad proto, že byla padesátá léta – ve škole náboženství nebylo a o Bohu se nikde nemluvilo. Měla jsem spolužačku, která si se mnou někdy o Bohu povídala: ona povídala, já jsem poslouchala, a naučila mě i první modlitbu, Otče náš. Maminky jsem se ptala, zda věří v Boha, a řekla že ano, že je to u ní tak, že se k Bohu obrací, když vznikne nějaký problém.
Potom mi do života začali přicházet lidé, kteří mě postupně ovlivňovali. Nebyl to ale můj manžel. Narodil se nám syn, který není pokřtěný: manžel tvrdil, že si o tom dítě nemůže rozhodnout a že to nechá až na jeho svobodném rozhodnutí. Když se mi potom narodilo druhé dítě, holčička, a dva dny po porodu zemřela, byla to pro mě nepředstavitelná rána. Plakala jsem ve dne, plakala jsem v noci, byla jsem naprosto vyčerpaná, modlila jsem se za svou holčičku a prosila Boha, ať mě zbaví toho nepředstavitelného trápení. Toto se opakovalo několik týdnů, možná měsíců.
Jednou jsem se opět v noci probudila, plakala, modlila se a prosila. Najednou mě někdo pohladil. Pohlazení jsem cítila na tváři a bylo fyzické, posadila jsem se, ale nikdo v místnosti nebyl. Jen to pohlazení jsem stále cítila. Najednou jsem se uklidnila a věděla jsem, že je vše v pořádku, že dcerka je tam, kde má být, že se o ni nemusím strachovat. Podstatné na tomto příběhu je, že najednou jsem byla klidná, vyrovnaná: už nikdy jsem se v noci nevzbudila, abych plakala. Byl to velmi, velmi silný zážitek.
Tak ubíhaly roky a druhá rána přišla před šesti roky, kdy zemřel můj manžel. Potřebovala jsem si udělat „pořádek v životě“, ve vztazích a v názorech. Vydala jsem se na pouť do Santiaga de Compostely v domnění, že na dlouhé cestě si utříbím myšlenky. Cestou jsem se seznámila s mnoha lidmi z různých států a také s polským knězem, se kterým jsem došla až do cíle cesty, na které jsme vedli duchovní rozhovory a modlili se. Cesta byla spojena s vyčerpáním, bolestí a zdá se, že splnila účel.
Karla
(ilustrační foto: plastika Boží ruky od Julia Pelikána)
