Dřív pro mě bylo utrpení chodit do kostela, dnes tam ale chodím ráda a našla jsem i cestu k Bohu, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Vendula.
Nastoupila jsem na církevní školu. Musím se přiznat, že se mi na ni moc nechtělo, zvlášť když budu ještě na církevním internátu. Bála jsem se, že si na to nikdy nezvyknu. Ale je to jinak. Jenom díky tomu jsem se přiblížila o kousek k Bohu.
Dřív pro mě bylo utrpení chodit do kostela, byla to povinnost, ke které mě nutila mamka. Teď tam ale chodím dobrovolně a ráda. Každý čtvrtek totiž bývám na studentské mši, kam chodí většinou mladí lidé, a je to něco nádherného. Ve škole se taky každé ráno modlíme. Dokonce před spaním čtu Bibli.
Všecky své problémy svěřuji Bohu. Vím, že se o mě postará a je vždycky se mnou. Začínám chápat, že pro mě dělá to nejlepší. A když se mi něco nepovede, není to proto, že mě Bůh trestá, ale spíš ukazuje správnou cestu. Učí mě se správně rozhodnout a přiznat svoje chyby a taky je řešit.
Vendula
