V dětství pro mě řada věcí byla samozřejmostí, pak jsem ale o víře začal pochybovat a našel odpovědi na své otázky, popisuje pro rubriku Zkušenosti s Bohem Kamil.
Rozhodně se nemohu považovat za vzorného křesťana a nikdy jsem jím ani nebyl. Narodil jsem se do věřící rodiny, a tak se pro mě řada věcí spojených s vírou stala naprostou samozřejmostí. Přirozeně jsem byl krátce po narození pokřtěn a nedělní mše svaté jsem navštěvoval ještě v kočárku. Docházení na hodiny náboženství po celou dobu mého studia na základní škole bylo stejně tak samozřejmé jako přistoupení k prvnímu svatému přijímání. Všechno se to dělo, protože mě k tomu vedli rodiče. Zcela přirozeně jsem se tak přihlásil i do přípravy na biřmování.
Byl to počáteční impuls k tomu, abych se více zamyslel nad svou vírou a začal přemýšlet o tom, co se vlastně chystám podstoupit. Bylo načase začít se trochu zajímat o katechismus, a ne přistupovat k věcem automaticky a bez rozmyslu, protože to tak v životě křesťana prostě má být. Začal jsem o své víře pochybovat. Velice mi v tom pomohla právě příprava na biřmování. Ta mou víru prohloubila a pomohla mi zodpovědět si pár otázek.
Dnes, když píšu tento dopis, cítím, že jsem se skutečně někam posunul. Nic není dokonalé, ale získal jsem odvahu rozmlouvat o své víře se svými přáteli a nestydět se za ni. Věřím, že s dary Ducha Svatého budu moci jít správným příkladem svým bližním.
Kamil
