David Káňa, který se svou manželkou věnuje práci s rodinami a přípravě snoubenců ve valašskoklobouckém děkanátu, se ohlíží za prožíváním Roku rodiny Amoris laetitia.
Když 19. března 2021 na slavnost sv. Josefa vyhlásil papež František Rok rodiny, chtěl pozvat celé církevní společenství k opětovnému promýšlení apoštolské exhortace Amoris laetitia („Radost z lásky“) vydané roku 2016 a určené předně „křesťanským rodinám, aby jim byla podnětem k vážení si daru manželství a rodiny“ (AL 5). Papež chtěl tímto krokem poukázat na větší potřebu reflexe a aplikace duchovních a pastoračních podnětů exhortace, které se více dotýkají konkrétního, všedního života rodin a jimž se dosud věnovalo méně pozornosti na úkor zdůrazňování věroučných a teoretizujících aspektů.
Spolu s týmem našeho valašskoklobouckého Centra pro rodinu jsme tento krok vnímali jako velkou výzvu a současně jako zodpovědnost. Důraz na konkrétní prožívání daru manželství a rodiny? Aplikace duchovních podnětů o radosti z lásky do našeho všedního manželského a rodinného života? Jak to provést v našem manželství a rodině, v níž se sami denně potýkáme se svými limity a slabostmi a jak to udělat, aby i lidé v našem okolí v nejrůznějších životních situacích měli možnost objevovat radost z lásky?
Desetiměsíční projekt pro rodiny
„Každá rodina se, i přes svoji slabost, může stát světlem v temnotě světa“ (AL 66). Povzbuzeni tímto vědomím a s podporou řady manželských páru napříč celým naším děkanátem, které byly ochotné se zapojit, se nám podařilo zrealizovat desetiměsíční projekt (pojmenovaný právě podle papežské exhortace Amoris laetitia – „Radost z lásky“) zacílený na všechny (manžele, rozvedené, svobodné) pro které je rodina důležitou hodnotou.
Celý projekt probíhal od září 2021 do června 2022 vždy jednu neděli v měsíci v jedné farnosti děkanátu Valašské Klobouky. Během těchto setkání zaznívala krátká slova k tématům z rodinného života, osobní svědectví manželů, která následně přešla v modlitbu s doprovodem chválové kapely Sinaj. Slova, která zazněla k tématům z rodinného života, jsme jako společenství lidí, které tvoří jednu velkou rodinu Božích synů a dcer dále promýšleli a snažili se aplikovat do svých životních situací před tváří Slova, které se stalo tělem, aby se i v našich rodinách a vztazích tato „slova stávala tělem“, rozhodnutím, skutkem. Nakonec si každý účastník setkání mohl ještě vzít tzv. „úkolové listy“ – podněty, se kterými mohli jednotlivci či páry dále pracovat doma nebo ve společenstvích.
Jednotlivá setkání se svými tématy lišila a v zásadě kopírovala stěžejní témata papežského dokumentu. Nejprve jsme se zamýšleli nad tím, jakým darem je pro nás rodina. Druhé setkání se týkalo toho, jak Bible mluví o rodině a jak mohu já nebo naše rodina kráčet ve světle Božího slova. Následné téma se zabývalo povoláním rodiny, jak je prezentuje papež František ve svém dokumentu. Ve čtvrtém a pátém setkání jsme rozjímali nad láskou v manželství, jaká jsou její specifika, bohatství a současně nároky. Dále navazovalo téma o tom, že láska se už ze své podstaty stává plodnou, ovšem ne pouze na biologické rovině, poněvadž „plození potomstva a adopce nejsou jediné způsoby, jak uvádět do života plodnost lásky, ale každý (manželský pár, rodina) … je povolána zanechat svůj otisk ve společnosti, jíž je součástí“ (AL 181).
Tématem sedmého setkání bylo povolání k misii v rodině, které spočívá předně v tom žít evangelium (radostnou zvěst o tom, že v Kristu jsme vysvobozeni z hříchu, smutku, vnitřní prázdnoty a osamění) ve své vlastní rodině (srov. AL 200–201). Žité evangelium uvnitř rodiny pak umožňuje, že se rodina může stávat světlem, svědkem a inspirací ve svém okolí, „v temnotách světa“… být radostnými svědky evangelia pro druhé… jak mnohdy náročný, ale současně krásný, úkol to je, jistě víme všichni, kdo žijeme v rodině. A většinou paradoxně ne tolik pro nedostatky našich nejdražších, ale pro jakousi „otupělost“ nás samých. Tématem závěrečného setkání byla manželská a rodinná spiritualita.
Díky slovům dokumentu Amoris laetitia i celého roku věnovaného rodině jsme si často doma uvědomovali jak citlivě a pastoračně prakticky papež František mluví k nám jako k jednotlivcům, k nám jako manželům, k nám jako rodině a současně s jakou úctou, důvěrou a nadějí pohlíží na dar rodiny…
„Co chceš, abych pro tebe udělal?“ (Mk 10,51)
Jak už zaznělo výše, smyslem Roku rodiny měla být hlubší a praktičtější aplikace podnětů papežova dokumentu do rodinného života. Proměna společnosti, potažmo světa jako lepšího místa k žití může probíhat skrze proměnu rodin, vztahů uvnitř této nejzákladnější buňky lidské společnosti. V rovině teoretizující to zní jistě prostě. Jak to ovšem aplikovat prakticky? Matka Tereza kdysi řekla: „Pokud chceš změnit svět, jdi domů a miluj svou rodinu.“ Papež František k tomu dodává, že prakticky se tak děje „v živých a konkrétních slovech, kterými si muž a žena projevují svou manželskou lásku. Tak jsou ti dva mezi sebou odrazem božské lásky, která povzbuzuje slovem, pohledem, pomocí, něhou, objetím“ (AL, čl. 321) a také „prostřednictvím skutků lásky – konkrétních gest mezi manželem a manželkou, mezi rodiči a dětmi. V rodině je důležitá něha, která, pokud chybí, je nahrazena zimou, ‚existenční zimou‘.“ Tedy skrze laskavá slova a konkrétní skutky.
V této rovině už to od nás vyžaduje skutečné úsilí: mnohdy kousnutí se do jazyka (nemít na vše odpověď a umět mlčet a naslouchat), ustoupit z prosazování „své pravdy“, říci „promiň“, „děkuji“ a „mohu?“ … připravit snídani, vynést odpadky, zeptat se člena své rodiny „co bych pro tebe mohl, mohla, udělat?“, zajistit program pro své malé, ušmudlané a řvoucí děti a umožnit partnerovi mít čas pro sebe, „ztrácet čas s dětmi“ (aktivně, konkrétně, věnovat své dceři, svému synovi čas i když samozřejmě jako „pán tvorstva“ či „zaměstnaná dáma“ mám před sebou zrovna práci, která se jeví mnohem důležitější), obejmout, pohladit… to už často vyžaduje vyjití ze svého komfortu, to už často bolí… „kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe“ (Mt 16,24) říká náš Pán, Učitel a Přítel… – což ovšem neznamená, že bychom neměli pěstovat zdravou sebelásku, ta je naopak nutná k tomu, abychom mohli pravdivě milovat své bližní (srov. např. Mk 12,31; Lk 6,31; Gal 5,14) – ano, láska je často spojena s utrpením… ale přesto, a možná spíš právě proto, stojí za to… konkrétní prožívání spirituality manželství a rodiny, jak nám ji prezentuje exhortace Amoris laetitia, lze shrnout do prosté otázky: „Co pro tebe můj muži, má ženo, můj synu, má dcero… mohu udělat, abys byl šťastný, abys byla šťastná?“ (srov. AL 323).
Dovolte mi ještě závěrem uvést svědectví, jak se projekt k Roku rodiny osobně dotýkal jedné mladé maminky a jejího manžela. „Každé setkání bylo pro nás a pro náš vztah tak silné, povzbuzující, a hlavně jsme vždy odcházeli s tím, že jsme to spolu řešili. Ať už společné soužití s rodiči nebo zbytečné hádky kvůli ničemu nebo nedostatečná láska… vždycky se nám dostala odpověď, jak vyřešit naši situaci doma. A když ne zrovna odpověď, tak obrovské povzbuzení a motivace lépe milovat. Vždy jsme dojeli domů a syn cítil, jak jsme šťastní… Dalo by se říci, jak jsme po každém setkání byli plni Ducha a doteď čerpáme. Nejen já nebo jen můj manžel, ale oba.“
Když jsem jednoho červnového večera dorazil po celém dni domů z práce, utahaný, hladový a vůbec jsem neměl náladu ještě s někým mluvit (mnozí to jistě znáte), vešel jsem do našeho domu a našel naše syny už v pyžamu, jak čekají, abych jim popřál „dobrou noc“ (to se moc často nestává, při mých návratech z práce na mě většinou doma čeká poletující uragán a sprcha slov…) a na stole čekala přichystaná večeře a má žena odpočívající v křesle (maminky jistě ví, kolik úsilí ji to muselo stát) … má manželka mi i beze slov dala zakusit jak vypadá reálná radost z lásky.
Děkujeme Ti, náš dobrý Bože, za dar lásky,
že jsi o nás snil „společně“, dříve než byl čas,
a stále nás miluješ, jednoho vedle druhého.
Ať už realita našeho života vypadá jakkoli,
Ty s námi počítáš, důvěřuješ nám a každého dne nám dáváš šanci začít znovu…
U Tebe, Pane, nacházíme sílu,
abychom i my dokázali milovat tak, jako miluješ Ty – nezištně, nesobecky.
Přitahuj a proměňuj nás, abychom zůstávali v Tobě a Tvá láska zůstávala v nás.
David Káňa
