Už odmala mě upoutaly svaté obrázky a babiččino vyprávění, později mě ve víře utvrdil manžel a také známí kněží, vypráví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Olga.
Moje dětství bylo s vírou provázané. Velkou část prázdnin jsem jako dítě trávila u babičky, která pravidelně chodila do kostela, a my jsme někdy chodívali s ní. Taky si vzpomínám, jak mi rodiče vždycky cestou z kostela zdůrazňovali, že o tom nemám raději mluvit ve škole (ano, to bylo ještě za minulého režimu). Až mnohem později, v dospělosti, jsem si začala uvědomovat, jak už tenkrát, jako malé dítě, mě přitahoval velký obraz Panny Marie, který visel nad postelí, kde jsem spávala, že jsem se zajímala o babiččiny svaté obrázky a nechávala si od ní vyprávět. Taky si vzpomínám, jak nám brzy po revoluci tatínek koupil velkou obrázkovou Bibli a jak jsem hltala chvíle, kdy nám z ní předčítal. Dnes vím, že už tenkrát se ve mně, i když ještě zcela nenápadně a pro mě jako malé dítě trochu nečitelně, rodila láska k Bohu.
Už jako dospělá jsem sice občas také zašla do kostela a přála si, aby naše prvorozená dcera byla pokřtěná, ale to opravdové hledání cesty k vlastní víře mělo přijít až později a souviselo s katechumenátem mého manžela. Tehdy jsme o víře začali doma víc mluvit a taky si číst, tehdy jsem po delší době zase otevřela Písmo, tehdy jsem se začala pravidelněji modlit. Je však taky třeba dodat, že důležitou roli na této mojí cestě sehráli kněží, které k nám tehdy přivedl manžel. Hovory s nimi jenom dál podněcovaly mou potřebu hledání Boha. To oni stáli před několika lety u našeho církevního sňatku a jeden z nich o tři roky později křtil našeho novorozeného syna.
Příprava na biřmování pro mě znamenala několik měsíců velmi intenzivního duchovního prožívání vlastní víry, hledání odpovědí na otázky, hovorů s Bohem. Nikdy jsem si tolik nečetla v Písmu a nemodlila se jako v tomto období. Navíc mi příprava přinesla možnost obohatit o rozměr spřízněnosti ve víře vztah s mojí nejlepší kamarádkou ze střední školy, která se nechala biřmovat před jedenácti lety. Za těch více než pětadvacet let, co se známe, jsme toho spolu prožily spoustu, o víře jsme ale spolu více mluvily až v posledních letech. Jsem vděčná za možnost s ní svou víru sdílet a jsem ráda, že je to právě ona, kdo mi při biřmování půjde za kmotru.
Olga
