Rodiče víru nikdy nepraktikovali a já se k ní dostával pomalu a s přestávkami: přes bydlení u rodiny anglikánů nebo setkání s knězem, vypráví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Petr.
Pocházím z rodiny, kde jsou sice rodiče formálně pokřtěni, ale víru nikdy nepraktikovali a dají se označit za nevěřící. Praktikující byli babička a děda z matčiny strany, kde měli v rodině řeholní sestry i kněze a víra byla zřejmě silně prožívána, ale i vzhledem k historii minulého století se jim nepodařilo předat ji dál. Již nejsou mezi námi, ale vím, že z mého křtu by měli obrovskou radost.
Já jsem se k víře v Boha a ke křtu dostával pomalu a s přestávkami, včetně snahy odůvodnit si neexistenci Boha. Nicméně z nějakého důvodu jsem někde v sobě vždy zájem o Boha a víru měl. Těch střípků, které mě přivedly až ke křtu, bylo více, například částečné poznání rodinné historie, život v Anglii před téměř deseti lety, kdy jsem nějaký čas bydlel u velice dobrých lidí – křesťanů z anglikánské církve – nebo setkání po letech s mým kmotrem a současným knězem, který mě nasměroval do kurzu Alfa.
Cítím zkrátka, že to tak má být, že Bůh existuje, že život není jen nějaká náhoda a že v evangeliích je jak neuvěřitelná síla, tak klid, a já bych se podle nich měl snažit žít.
Petr
