Božím řízením jsem se mohl ujmout funkce varhaníka, a od té doby mě Duch Svatý vedl, vypráví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Jiří.
Pocházím z rodiny právníka a úřednice, kteří teprve postupně, každý po svém, a matka bohužel neúspěšně, hledali svoji cestu k Bohu. Mohu říci, že má rodina nebyla křesťanská. Otec však na konci života byl a jednal jako zbožný člověk a velký podporovatel naší svaté církve. Mé mládí v komunismu bylo jednoduché – hrál jsem v kapele na klávesy, chodil jsem na nepovolené koncerty, vydával časopis a psal divadelní hry. Sedmdesátá léta kromě oficiální scény nenabízela lidem, kteří hledali něco víc, jinou možnost. Za šíření Charty 77 a autorské divadlo jsem se dostal do hledáčku StB. Povedlo se mi získat modrou knížku, a nemusel jsem tak přísahat a sloužit odpornému režimu.
V roce 1977 přišla první tajemná Boží chvíle. V tehdejším deníku Lidová demokracie se objevil inzerát, že jedna farnost hledá varhaníka a nabízí i bydlení. Neváhal jsem ani chvíli. Přijal mne první ze skvělých kněží, kteří výrazně ovlivnili můj život, jezuita a moudrý, zkušený kněz P. Alois Strnad. Božím řízením se tak stalo, přestože jsem tehdy liturgii ani neznal, že jsem se mohl ujmout funkce varhaníka.
Místní farníci také vystrojili svatbu mně a mé dívce – nyní již 48 let manželce – Kateřině, se kterou jsme už předtím uzavřeli občanský sňatek a později i manželství před Bohem. Připravoval nás na ně skvělý kněz – kapucín a dlouholetý vězeň komunistického režimu P. Bernard Bartoň. Jeho víra byla prožitá, očištěná utrpením a františkánskou pokorou, laskavostí a nekonečnou radostí z Boží existence.
Nyní jsem již dědeček, mám dvě děti a sedm vnoučat. Navštěvoval jsem kurzy varhanní hry a improvizace a postupně prohluboval svoji víru. Duch Svatý začal působit. Pracoval jsem v různých pomocných dělnických profesích, například ve slévárnách – vždy ve dvouletých cyklech, jak docházeli pracovníci StB na pracoviště upravovat mé pracovní zařazení.
Roku 1989 jsme se s manželkou občansky hodně angažovali, jsme signatáři „Několika vět“, já jsem byl volebním manažerem Občanského fóra. Další léta jsem podnikal a přitom studoval gregoriánský chorál na církevní konzervatoři, sloužil jsem jako varhaník a pomohl jsem založit farní sbor. Navštěvoval jsem ignaciánské exercicie, většinou na Svatém Hostýně, a i nyní občas vypomáhám jako varhaník. Duch Svatý mne provází celý život, jenom je trochu těžké to vždy poznat. Daroval mi mnoho dobrého, a hlavně – před mnohým mne ochránil.
Jiří
