Vyrůstal jsem jen s maminkou a až po její smrti jsem se mohl nechat pokřtít, s Bohem jsem ale objevil nový pocit radosti a štěstí, popisuje pro rubriku Zkušenosti s Bohem Michal.
V mládí jsem vyrůstal pouze s maminkou a bez otce, ale i když jsem nebyl pokřtěn, maminka mě vychovala ve víře v Boha, v lásce k bližnímu a k pokornému a skromnému životu. Bohužel jsem nenašel životní partnerku – ženu, která by pochopila a přijala mou povahu, že jsem si k sobě vzal poloslepou maminku v požehnaném věku. Bolelo mě srdce z představy, že bych svou maminku nedochoval s maximální láskou a péčí u sebe doma. Po její smrti jsem získal malinko víc času a mohl konečně zajít na faru a začít všechno srovnávat podle svého dávného snu – nechat se pokřtít.
Všechno je pro mě nové úplně, nepoznané a nejkrásnější, ale zároveň i mimořádně náročné. Nesmím udělat chybu, nesmím zklamat Pána Boha. Dnešní doba a současná společnost je velmi agresivní, slušnost se bere jako slabost a pracovní prostředí, ve kterém trávím spoustu času, je plné vlků, kteří mají srdce z kamene a vidí jen svá drahá auta, majetky a luxusní život. Ďáblovo pokušení, našeptávání hloupých myšlenek a smutné sny se skrývají na každém kroku.
Vůbec už si život nedovedu představit bez pevného řádu, bez kázně z Desatera Božích přikázání a hlavně bez pravidelné modlitby, Eucharistie, klidného slova našeho kněze. V začátcích mi pan farář neskutečně pomohl. Přicházel jsem s obavou, že ztratím milovanou volnost a svobodu. Díky němu jsem ale rychle prohlédl a zjistil, nakolik je pro mou duši očistná a blahodárná každá další návštěva v kostele i při přípravě na nový křesťanský život. Najednou jsem i přes svůj věk objevil nový pocit radosti a štěstí. Každý den začínám a končím poděkováním, prosbou, omluvou i ujištěním Pánu Bohu, jak moc si všeho vážím, každé minuty nového života i největšího daru vysvobození od starého života, kde mě zotročovala přemíra konzumu.
Michal
