NAVRCHOLU.cz
Skip to main content

Na církevní škole jsem potkala úžasné lidi a zažila chvíle, které mě posunuly

By Publikováno 29. 6. 2022 Aktuality, Zkušenosti s Bohem

Církevní gymnázium pro mě nejdřív byla znouzectnost, dnes ale vím, že jsem měla skončit přesně tady, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Kristýna.

Pocházím z početnější věřící rodiny, mám starší sestru a bratra a ještě dva mladší bratry. Pro své vzory ve víře nemusím chodit daleko. Vedená jsem k ní byla už odmalička a velký podíl na tom má, mimo mé rodiče, i moje babička, která mi denně připomíná Boží lásku, poučuje a dává rady. Nevím, nakolik jsem schopná popsat svou víru, ale vím, že se Boha nechci vzdát.

Ve svém rodném městě jsem navštěvovala církevní základní školu, kde jsme měli náboženství jako povinný předmět. Víc jsem ho ale začala prožívat až ve vyšších ročnících druhého stupně, a to díky knězi, který nás učil. Je jeden z těch, kdo můžou za můj duchovní růst a svým chováním mě nutí k zamyšlení, jak správně žít.

Nyní navštěvuji církevní gymnázium. Musím říct, že původně jsem na tuto školu neměla v plánu jít. Zkrátka a dobře jsem nezvládla přijímačky na školy ve svém městě a církevní gymnázium se jevilo jako poslední záchrana. Začátky nebyly lehké – potřeba zajistit internát a jiné věci, které taky něco stojí – ale především díky mým skvělým rodičům se všechno zvládlo, a najednou jsem ve třetím ročníku.

Hodně dlouho jsem si říkala, jak jednodušší a lepší by bylo, kdybych zůstala ve svém městě: kdybych třeba přípravám na přijímačky věnovala o trochu víc času, mohlo to dopadnout přesně podle (trochu již předem stanovených) plánů… Když se teď dívám zpětně, vidím, že jsem měla skončit přesně tady. Rozhodně to tady není lehké, a ne vždy je tady stoprocentně sluníčková nálada, ale potkala jsem tady úžasné lidi a zažila určité chvíle, které mě opět někam posunuly.

S Bohem mám své osobní zkušenosti, za které jsem moc ráda, a poslední dobou jsem mu čím dál tím vděčnější za všechny lidi, které mi posílá do života, i když se mi v něm mihnou třeba jen na pár vteřin, a kteří mi ho a žití s ním a podle něj (byť možná nevědomky) stále přibližují a ukazují mi, jak by mohla vypadat jeho láska. Jedno z mých větších přání a snah je propojit moje žití s Bohem s každodenním životem.

Kristýna