K oslavě velikonočních svátků zasílá arcibiskup Jan Graubner věřícím olomoucké arcidiecéze svůj pastýřský list. Číst se bude o slavnosti Zmrtvýchvstání Páně, tedy v neděli 17. dubna 2022.
V úvodu listu olomoucký arcibiskup zdůrazňuje, že připomínka Kristova vítězství nad smrtí je o to důležitější, že přichází v době, kdy se mezi lidmi kvůli pandemii covidu a válce na Ukrajině šíří pandemie strachu spojená se strachem ze smrti. Zatímco pro ty, kdo nepočítají s věčným životem, znamená smrt opravdový zánik, pro věřícího je okamžikem, kdy zůstane to, co vykonali z lásky a poslali ještě předtím do nebe. „Mám jen to, co jsem rozdal druhým z lásky k Bohu,“ připomíná také známý výrok svého předchůdce, arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana.
Děkuje proto všem, kdo pomáhají válečným uprchlíkům z Ukrajiny. „Všechno, s čím jim pomůžeme – s ubytováním, ošacením a stravou nebo s nalezením zaměstnání – je jedno z dobrých znamení, že žijeme jako noví lidé,“ píše arcibiskup Graubner a dodává, že lidé tak prožili velikonoční zkušenost víry podobně jako učedníci na cestě do Emauz. „Konkrétní skutky nezištné lásky, která neposuzuje a nevybírá podle sympatií, prohlubují naši velikonoční víru,“ zdůrazňuje.
Nový život, který jsme přijali ve křtu a o velikonoční vigilii obnovili, podle něj znamená, že člověk už nežije podle těla, ale podle Boha. „Takový život nese nádherné plody, jako je láska, radost a pokoj… Když v sobě necháváme žít Boha, necháváme ho milovat svým srdcem, svými skutky, svýma rukama. On pak i skrze nás může dělat zázraky a budovat krásný svět,“ říká arcibiskup Graubner.
Upozorňuje posléze, že velikonoční radost našli učedníci u hrobu, který proto k životu křesťanů i jejich velikonoční kultuře patří. „Vždycky mě mrzí, když slyším, jak přibývá zemřelých, kteří nemají ani hrob, ani se s nimi nikdo nerozloučí. Křesťané vždy považovali pohřbívání zemřelých za skutek tělesného milosrdenství. I dnes je hojná účast na rozloučení se zemřelým součástí křesťanské kultury, která roste z víry ve vzkříšení,“ upozorňuje olomoucký arcibiskup.
V závěru pak zdůrazňuje ještě jednu souvislost, a sice šíření falešných zpráv. „O Velikonocích vznikla asi nejstarší fake news. Tehdejší velekněží dali vojákům peníze a nařídili jim lživě říkat: Když jsme ve službě zaspali, učedníci odnesli jeho tělo,“ připomíná a dodává: „Falešné zprávy se šíří velmi snadno a rychle. Nepoctiví lidé je vymýšlejí. Mnozí dobří lidé je pak v dobré vůli šíří dál. Nevědomky se tak zapojují do informační války, podrývání autority nebo rozpadu církve a společnosti. Mějme velikonoční odvahu k víře a důvěře. Nebuďme naivní a informace si prověřujme z více zdrojů, ale nezapomeňme, že církev je společenstvím těch, kdo uvěřili v Kristovo vítězství a společná víra je pro ně víc než soukromý názor. Lidé evangelia jsou šiřiteli dobrých zpráv.“
