Nebyl jsem vždy praktikující křesťan, moje manželství se rozpadlo a zůstal jsem s dětmi sám. Dnes jsem ale šťastný, že jdu cestou víry, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Mirek.
Mám dvě skvělé děti, se kterými žiji v našem domě. Manželství se mi po dvanácti letech rozpadlo, ale nebylo šťastné. Jelikož jsme měli církevní sňatek, žádal jsem o jeho zneplatnění a této žádosti bylo nakonec vyhověno. Bylo to velmi smutné období, především proto, že velmi toužím po funkční rodině.
Jako dítě jsem byl pokřtěn a rodiče mě vedli k víře. Sice jsem vždy věřil, ale nebyl jsem praktikující křesťan. Lituji, že tato část mého života byla o tuto krásu ochuzena. V době rozpadu manželství se moje děti připravovaly na první svaté přijímání a já je na přípravy doprovázel. V tu dobu se ve mně probudila touha po bližším životě s Pánem. Při prvním setkání s knězem jsem mu slíbil, že se budeme vídat častěji a že svůj návrat na tuto cestu myslím vážně.
Jsem velmi šťastný, že se moje životní cesta začala ubírat směrem víry, která mě naplňuje. Vím, že jsem nebyl správný křesťan, ale Boží přítomnost mě nabíjí a hlavně vím, že nejsem nikdy a nikde sám. Také cítím povinnost starat se o lidi ve své blízkosti a ochraňovat je – nejenom rodinu, ale také své zaměstnance a jejich rodiny. Věřím, že mi tato volba pomáhá pozemské povinnosti lépe naplňovat a zvládnout. Lituji, že můj život nebyl vždy příkladný, ale dnes již vím, jak mám a chci žít.
Mirek
