Jako malému mi babička vyprávěla o tom, jak ji Panna Maria a růženec zachránily před smrtí, a tak mě přivedla k Bohu, vypráví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Michal.
Vyrůstal jsem spíše v nepraktikující rodině. Maminka je věřící, ale do kostela jsme chodili jen občas, spíše na svátky a podívat se na betlém. Miloval jsem tyto chvíle a jako dítě mě vždy fascinovalo věčné světlo.
Osoba, která mě naučila první modlitbičku k andělu strážnému, byla má prababička Marie. Modlívala se ve svém pokoji růženec a já jako dítě jsem nevěděl, oč se jedná. Proto jsem se ptal, co to je, a ona mi vykládala příběh, jak k tomuto růženci přišla. Bylo to za druhé světové války, kdy bylo naše město bombardováno, přičemž hořet i začal jejich dům. Ve zmatku běželi ven a prababička našla tento růženec ležet na zemi, zvedla ho a začala se modlit. Panna Maria je svou přímluvou zachránila a nikomu se nic nestalo, i když dům shořel.
Už uběhla řádka let, co jsem jako dítě poslouchal stařenku a její vyprávění i pohádky. Prababička odešla k Pánu ve svých 96 letech. Byl jsem na ni citově silně vázán a po jejím odchodu jsem začal uvažovat více o Bohu a začal chodit na bohoslužby. V tu dobu mi bylo asi 13 let. Podstoupil jsem přípravu k prvnímu svatému přijímání, které jsem přijal na Zelený čtvrtek, a začal jsem se zapojovat do naší farnosti nejdřív jako ministrant a později jako varhaník, tuto službu s radostí vykonávám dodnes. Chtěl bych se nechat biřmovat, abych mohl být ještě otevřenější Duchu Svatému a jeho působení, aby Bůh mohl jednat v mém životě.
Michal
(ilustrační foto: Soňa Burakowská)
