V pubertě u mě nastalo období vzdoru, časem jsem ale potkal svou spolužačku, a ta mě přivedla zpět k víře i k modlitbě růžence, vypráví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Petr.
K životu ve víře mě již odmalička vedli mí rodiče. V pubertě ale nastalo období vzdoru proti všemu, víry nevyjímaje, a tak jsem hledal svou vlastní cestu životem. Bez Boha, plnou světských a pomíjivých priorit. Jenže mě stále nic dlouhodobě nenaplňovalo.
Snad po deseti letech, kdy jsem setrvával v tomto stavu, mi došlo, že se nikam neposouvám, že nežiji a jen přežívám a stále víc utíkám od života.
Když jsem se rozhodl, že chci hledat cestu zpět k Bohu, přišla mi do cesty má bývalá spolužačka ze střední školy. Nebyla sice praktikující věřící, ale znovu mě dokázala dostat do kostela na mše svaté a na její popud jsme se taky začali modlit růženec. Teď se spolu chystáme přijmout svátost biřmování a já si ji vybral za kmotru, protože mě přivedla zpět.
Petr
