Potkal jsem jednu dívku a přestal být ten hodný klučina, Bůh mi ale při bouračce ukázal správnou cestu, vypráví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Vít.
K víře jsem byl vedený od malička, s rodiči jsme chodili do kostela a když mi bylo šest let, začal jsem ministrovat. Jak ale šel čas, přestal do kostela chodit můj taťka a později i moje maminka, můj duchovní život zamrznul. V 18 letech jsem pak přestal chodit úplně. Neztratil jsem ovšem jen víru v Boha, ale i víru v sebe, v lidi, v lepší budoucnost, zkrátka veškerou víru. Bylo to velmi smutné období, neprožíval jsem pravou radost ze života… Jenže jsem potřeboval v něco věřit, a tak mě začal zajímat buddhismus.
Ve stejné době jsem potkal jednu dívku a padl si s ní do oka. Vydal jsem se cestou neřestí a už jsem nebyl ten „hodný“ klučina, za kterého mě všichni považovali, už jsem nebyl přívětivý a trpěl jsem obrovskou náladovostí, cítil jsem nenávist. Nikdy jsem se s ní pořádně nedal dohromady, ale natolik mě okouzlila, že jsem byl ochotný se úplně změnit, jenom abych byl s ní. Toto období mě velmi změnilo, rád jsem pil, domů se vracel pozdě, byl jsem drzý na mamku…
O pár měsíců později jsme se vraceli z oslavy v nedaleké vesnici. Bylo asi 11 večer, mrzlo a mrholilo, takže se vytvořila námraza, a já navíc pil. Ona za někým spěchala, z toho jsem byl špatný, a ani si v autě nesedla vedle mě, ale dozadu za kamarádkou… Ani nevím, co mě to napadlo, chtěl jsem tu jízdu mít co nejdřív za sebou a v jedné zatáčce jsem ve vší zlosti neopatrně šlápnul na plyn a auto dostalo smyk… Klouzali jsme po vozovce asi sto metrů a zastavili se kufrem o vrbu. Měli jsme neuvěřitelné štěstí: nikomu se nic nestalo, auto jen trošku doškrábané.
Vidím v té nehodě obrovskou symboliku. Auto zůstalo otočené proti směru, kam jsem měl namířeno, a to jako by mi říkalo: „Cesta, po které jdeš, není správná, obrať se, dokud máš naději.“ Najednou jsem viděl, kam můj život spěje, jak se chovám nezodpovědně a sobecky. Byl jsem živ a zdráv a rozhodl jsem se, že chci svůj život změnit. Bylo to ale těžké, moc těžké, a takto jsem žil další dva nebo tři měsíce, v obrovské lítosti, radosti i úzkosti.
Jenže Bůh mi přichystal ještě jedno překvapení. Potkal jsem jednu fajn dívku a začali jsme spolu chodit. Jme spolu pořád a jsme šťastní. Ani pak pro mě nebylo jednoduché vyrovnat se sám se sebou, se svými chybami a se vším, co mě pronásledovalo, a trvalo to možná půl roku, i rok, než jsem se dal úplně dohromady a začal cítit opravdovou radost ze života. Dnes jsem nesmírně vděčný za svůj život i za to, co všechno se mi stalo. Ježíš byl se mnou a já mu slíbil, že ho budu následovat. Pomohl mi naučit se žít v lásce, umět ji darovat a přijímat, daroval se mi neskutečným způsobem a já jsem mu za to vděčný. Každý den začínám modlitbou a čtením z Bible, abych si uvědomil tu nesmírnou vděčnost Pánu, že jsem zde, a abych byl schopen ten den prožít v lásce, pokoře a dobrotě.
Vít
