NAVRCHOLU.cz

Všechny hrozné chvíle mi pomohly přiblížit se Bohu

By Publikováno 5. 1. 2022 Aktuality, Zkušenosti s Bohem

Často jsem se Boha ptala, kde je a proč se na mé utrpení jen dívá, i tehdy jsem ale věřila, že to má smysl, popisuje pro rubriku Zkušenosti s Bohem Romana.

Rodiče mě odmalinka vedli k víře. Chodili se mnou do kostela, četli mi biblické příběhy a společně se mnou se modlili. Ano, přiznávám, že jako malá jsem se vždy těšila při mši na obětování, protože pak už mše netrvala moc dlouho. Ani tehdy jsem ale neměla pocit, že by to bylo zbytečné a nemělo význam. Vždy jsem cítila, že Bůh opravdu existuje. Když jsem nastoupila do školy, na náboženství jsme dostali skvělého vyučujícího. Každá hodina pro mě byla velmi zajímavá a obohacující. I díky němu neberu svou víru jen jako povinnost, ale jako výsadu a velký dar. Ve třetí třídě jsem pak přijala svátost smíření a přistoupila k prvnímu svatému přijímání. Tehdy jsem začala být vděčná za to, že je mi Bůh vždy nablízku.

Nejtěžší období v mém dosavadním životě, které také velmi ovlivnilo moji víru, byla doba 7. až 9. třídy. Tehdy jsem byla na nejvyšším bodu své sportovní kariéry. Nikdy jsem ale nebyla soutěživý typ. Vždy jsem to i se svými sourozenci dělala jen pro lidi, kteří to ode mě očekávali. Trenéra mi dělal tatínek. V té době neuznával jiné než nejvyšší umístění a jeho trénink byl velmi drsný. Současně jsem prožívala také odmítnutí přátel a byla nucena čelit hrubým pomluvám na svůj účet. V té době jsem se Boha velmi často ptala, kde je a proč se na to jen dívá, místo aby mi pomohl. Ale i tehdy jsem pevně věřila, že to má nějaký smysl. Bylo to pro mě sice nesmírně těžké a doteď úplně nechápu, proč se některé z těch věcí musely stát, zároveň ale vím, že právě tyto hrozné chvíle mi pomohly se Bohu přiblížit a díky tomu jasně vnímat jeho blízkost a pomoc. Navíc si myslím, že kdyby se tyto věci nestaly, byla bych úplně jiný člověk.

Vysvobozením a zároveň splněným přáním se pro mě stal nástup na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. Po studiu na této škole jsem totiž toužila už od třetí třídy. Hodně jsem se za to od té doby modlila a Bůh mé modlitby vyslyšel. Nejen že jsem se na školu dostala, ale Bůh mi navíc daroval úžasné přátele, se kterými můžu sdílet svoji víru a také v ní růst. Chtěla bych dále rozvíjet i svůj duchovní život: jezdit na duchovní akce, setkávat se s dalšími věřícími lidmi, číst Boží slovo a jednou najít věřícího muže, který bude chtít náš vztah budovat spolu s Bohem a jednou se se mnou bude snažit víru předat našim dětem a také ji šířit mezi ty, kdo Boha zatím nepoznali.

Romana
(ilustrační foto)