Víru jsem nejdřív žila jen „folklórně“, na gymnáziu jsem ale začala s Bohem víc komunikovat a od té doby už se necítím tolik sama, vypráví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Rozálie.
Pocházím ze silně věřící rodiny, díky níž jsem byla k víře vedena už od narození, počínaje křtem. I když jsem měla úžasný a velký vzor víry v rodičích, bylo pro mě těžké pochopit víru, chápat Bibli. Do kostela jsem vlastně chodila hlavně kvůli rodičům a víru jsem prožívala spíš tak nějak „folklórně“.
Po dokončení základní školy jsem byla přijata na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, kde můj křesťanský život a chápání víry nabraly úplně nový rozměr. Ze začátku jsem se moc o duchovní aktivity nezajímala, ale už od začátku jsem vnímala tu úžasnou rodinnou atmosféru školy.
Zajímalo mě, čím to je, že na této škole je tak úžasná atmosféra, kterou jsem jinde nezažila. Chvíli mi trvalo to pochopit, ale po pár týdnech mi to postupně začalo docházet. Je to právě víra v Boha, která nás všechny spojuje a díky níž máme všichni naplnění a smysl života. Vztah s Bohem jsem tedy začala prohlubovat víc a víc. Dokonce mám jedno oblíbené místo, kde cítím neuvěřitelnou blízkost Boží přítomnosti a kam chodívám, když mě něco tíží, nebo naopak mám z něčeho radost.
Začala jsem s Bohem víc komunikovat v modlitbě a od té doby už se necítím tolik sama. Naučila jsem se také, že bez Boha není nic nemožné a je potřeba na svém vztahu s Bohem neustále pracovat, o což bych se také chtěla ve svém duchovním životě snažit. A jak bych kolem sebe chtěla šířit Ježíšovo poselství? To je jednoduché. Chci kolem rozdávat radost a lásku.
Rozálie
(ilustrační foto)
