Mému duchovnímu životu jako by chyběla jiskra nebo sůl, pak jsem ale pochopil, že Bůh je mi blízko, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Josef.
Můj duchovní život dosud nebyl vyloženě špatný: ministruji u nás v kostele, modlil jsem se, ale něco tomu chybělo. Jakoby jiskra nebo sůl, nevím, jak lépe to popsat. Jako křesťan jsem asi nebyl svatý, ale stydět se, doufám, nemusím. Během přípravy na biřmování jsem pochopil – což osobně považuji za nesmírně důležité – že Bůh není někdo, kdo je daleko a neslyší mě, že to není žádný děda, který by nechápal mladého člověka. Jsem rád, že se mu mohu svěřit úplně s každým problémem a on mě neodmítne. Mám teď pocit, jakoby mi byl blíž, jako bychom měli bližší vztah. A za tohle jsem neskutečně vděčný.
Jako křesťan bych nyní chtěl více věřit Bohu. S vírou a důvěřováním Bohu mám pořád trochu problém, ale věřím, že se mi to podaří odbourat a nakonec se budu moci, stejně jako svatý Josef, na Boha plně spolehnout a věřit mu. Do farního života jsem zapojený už teď, ministruji doma i na škole, takže uvidím, co a jak bude. Je tu ale jedna věc, kterou bych chtěl. Žít obyčejný život tak, abych přivedl k víře i své nevěřící kamarády a přátele. To je jedno z mých velkých přání.
Josef
