Nedokáži si představit, jak by se evangelium mohlo naplnit bez vztahů mezi lidmi, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Daniel.
Je mi 23 let a od svých 18 let, kdy jsem začal pravidelně chodit do kostela, žiji životem ze svátostí a ve společenství církve. Byť mí rodiče nejsou praktikující katolíci, můj děda mě nechal pokřtít krátce po narození, a to mi usnadnilo návrat k církvi. Na střední škole mě oslovilo zapálené svědectví o víře učitele v hodinách počítačových sítí a telekomunikace. S tímto učitelem jsme se poté začali scházet pravidelněji v kroužku v laboratořích počítačů a on nás vyučoval ve víře.
Od té doby ve víře stále rostu a poznávám Boha novými způsoby. Středem mého duchovního života jsou mše svaté a eucharistické společenství. Vím, že proměna mého nitra, které jsem za poslední roky svědkem, je dílem Kristova působení, když mě uzdravuje svátostí smíření a dotýká se mě při svatém přijímání. Stále více mě fascinují tajemství naší víry — tajemství Nejsvětější Trojice, tajemství Vtělení, tajemství Vykoupení, tajemství Vzkříšení, tajemství Eucharistie. Myslím, že v těchto tajemstvích jsou ukryté velké poklady křesťanství, které můžeme modlitbou, kontemplací a liturgií poznávat stále do větší hloubky.
Důležitou součástí mého křesťanského života je také naše společenství mladých, kdy se scházíme k modlitbám, chválám a sdílení. Naše společenství je zvlášť specifické svou otevřeností, přijetím ke všem lidem a humorem, které boří zdi a uzdravují pohled na Boha. Kromě tohoto společenství máme ještě chlapeckou skupinku. Zde více studujeme Bibli a probíráme hlubší témata. Jsem rád za tato společenství, protože si nedokáži představit, jak by se evangelium mohlo naplnit právě bez vztahů mezi námi lidmi navzájem a Bohem, který nás spojuje.
Daniel
