O víře jsme si povídali asi dvě hodiny a on mě začal přemlouvat, ať k biřmování jdu, vypráví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Jakub.
Nad biřmováním jsem přemýšlel už pár let, ale nebyl jsem si úplně jistý, jestli jsem na to připravený. Odkládal jsem to, až jednou, když jsem byl s kamarády na Velehradě na Dnech lidí dobré vůle, potkal jsem tam jednoho člověka. Jmenoval se Marcel, ale neznám ani jeho příjmení, ani nevím, odkud pochází.
Nejprve se bavil i s ostatními, ale pak jsem se s ním dal do řeči ohledně víry, jak je to s ním a jak se mnou, a když se dozvěděl, že ještě nejsem biřmovaný, začal mě přemlouvat, ať k biřmování jdu: že pokud to budu pořád odsouvat, tak by se mohlo stát, že bych se toho už nedožil.
Takto jsme si povídali asi dvě hodiny a já se nakonec rozhodl, že k biřmování půjdu. Rád bych ho na své biřmování pozval, ale jak jsem zmínil, ani nevím, jak se vlastně jmenuje. To jeho zásah ale podnítil tento příběh, jak jsem se dostal k biřmování.
Jakub,
ilustrační foto: Pavel Langer / Člověk a Víra
