NAVRCHOLU.cz

Děkovná bohoslužba za život a dílo P. Antonína Šuránka

By Publikováno 11. 10. 2021 Aktuality, Kalendář hlavní strana
Aktuality Kalendář hlavní strana
Ostrožská Lhota Map

Kněží a věřící se sejdou v kostele sv. Jakuba Staršího v Ostrožské Lhotě, aby si v úterý 9. listopadu 2021 připomněli 39. výročí úmrtí P. Antonína Šuránka, poděkovali za jeho život, prosili za vlastní posvěcení a vyprošovali nová duchovní povolání.

Společná modlitba začne v 16.00 korunkou k Božímu milosrdenství a poté následuje mše svatá a krátká adorace. Po bohoslužbě pak účastníci navštíví Šuránkův hrob na nedalekém hřbitově.

A co kněze do Lhoty přivádí? Už třináctým rokem se skupina kněží schází první úterý v měsíci na sv. Antonínku ke kající bohoslužbě. Přicházejí, aby prosili za odpuštění kněžských poklesků. Nejen vlastních, ale i svých spolubratrů. Prosí za vlastní posvěcení, vytrvání v dobrém a nová kněžská a řeholní povolání. Jednou za rok dělají výjimku a sejdou se v Ostrožské Lhotě, která je rodištěm a místem posledního odpočinku služebníka Božího P. Šuránka, jenž zasvětil svůj život formaci kněží. Přicházejí v listopadu, kdy si připomínáme nejen jeho úmrtí, ale i narození pro věčnost.

„Bůh svěřuje knězi tolik nadpřirozených i přirozených statků! Dává mu tolik pravomocí! Pravomoc kázat slovo Boží – a tedy i zodpovědnost za to, bude-li kázat, bude-li kázat slovo Boží, jak je bude kázat a jak je bude vlastním životem vykládat, vysvětlovat! Vždyť to je výklad lidu Božímu nejbližší a nejsrozumitelnější! A bude-li moci někdo říci kazateli: ‚Lékaři, leč (napřed) sám sebe!‘, jaká zodpovědnost! A praví-li sv. Pavel: ‚Běda mně, nebudu-li kázat!‘ – co to znamená? A káže kněz jen z kazatelny? Nekáže stále a všude, kde se objeví – už svým zjevem? Káže i tam, kde ho není vidět ani slyšet – v nejtajnějším soukromí, které je ozvučnou deskou jeho veřejného působení. Lze oklamat sebe, ne však věřící lid, natož Boha samotného! Lid vycítí hlubiny knězovy duše i její mělčiny – a kdyby nikdo jiný je nevycítil, jistě to vnímají děti, nemocní a umírající.“ (P. Antonín Šuránek)