Začal jsem se připravovat na křest a pochopil, že církev není sekta, vypráví v rubrice Zkušenosti s Bohem Richard.
Narodil jsem se v ne příliš věřící vesnici a v nevěřící rodině. Můj pohled na církev byl spíše negativní až odpudivý. Nerozuměl jsem žádným křesťanským zvykům a tradicím. Většina mých kamarádů na církev nahlížela jako na nějakou sektu a zmiňovat se o ní bylo spíše pro smích.
Za čas jsem se zamiloval do ženy, kterou jsem po čase požádal o ruku. Dohodli jsme se, že chceme být oddáni v kostele, jenže jsem nebyl ani pokřtěný. A tehdy začala má cesta k poznání. Svou, dnes už manželku neskutečně miluji a rozhodl jsem se, že se nechám pokřtít. Věděl jsem, že v takovémto případě je cesta ke křtu dlouhá. V tu dobu začala v naší farnosti příprava pro biřmovance, takže to bylo pro mně příjemnější, protože jsem tam nechodil sám. A začal jsem naslouchat.
Najednou jsem zjišťoval, že církev není sekta, ale úplně svobodná volba. Zjistil jsem, že být křesťan není jenom o stoupání si a sedání v kostele, ale je to také obrovský kus naší historie. Uvědomil jsem si, že kostel není jenom budova, kde nějaké společenství provádí své rituály, ale že jsou to nádherné chrámy plné jednoduchých, avšak krásných věcí a lidí, kteří se za svou lásku k Bohu nestydí a přišli na to samé jako já, že bez Boha a víry, i když je obklopen svými nejbližšími, je člověk úplně sám.
Dnes už ani nedokážu popsat všechno, co mně víra v Boha a porozumění církvi do života přineslo, ale jsem si jist, že rozhodnutí stát se křesťanem byl správný krok v mém životě. Láska k Bohu se nedá nařídit, ta musí přijít sama v jakémkoli věku, a pak už záleží jen na nás, jestli jsme připraveni ji přijmout.
Richard
