NAVRCHOLU.cz

Díky koronaviru jsme letos prožili krásný čas

By Publikováno 15. 9. 2021 Aktuality, Zkušenosti s Bohem

Bůh změnil naše srdce a my teď v rodině prožíváme s Ježíšem téměř každý okamžik života. A Pán skrze nás dělá velké divy a zázraky, popisuje v rubrice Zkušenosti s Bohem Jiří.

Je mně 49 let a se ženou máme 5 dětí a jednoho andílka v nebi. Odmalička jsem byl vychovávaný ve víře, za což vděčím hlavně rodičům, babičce a výborným kněžím, kteří mě provázeli a provázejí na cestě k Bohu. Samozřejmě také mojí ženě, která je mojí velkou oporou na cestě k Bohu. Chodili jsme pravidelně na mše svaté společně s dětmi, v neděli i ve všední den, snažili jsme se dodržovat první pátky, společně jsme se každý den modlili. Oba jsme cítili velkou touhu po Kristu i touhu pracovat pro farnost, nicméně zároveň také jistou duchovní vyprahlost, často strach z nepochopení, velkou dávku sebelítosti při neúspěchu… Rezonovala ve mně myšlenka „Nemůžeš sloužit dvěma Pánům“.

Loni jsme začali chodit na seminář života v Duchu svatém od P. Sieverse. A skrze něj Bůh změnil naše srdce. Uvědomili jsme si, kolik osobního času dáváme Bohu a kolik času věnujeme úplně nepodstatným věcem. Začali jsme pravidelně číst Písmo, více mluvit s dětmi o Bohu, ale hlavně prožíváme s Ježíšem téměř každý okamžik našeho života. A Pán se opravdu stará. Dříve jsem se často modlil za obrácení toho či onoho člověka, ale zdálo se, že Pán nereaguje. Teď už chápu, že Pán dělá velké divy a zázraky skrze proměnu mě samotného. Probudil v nás také velkou touhu po evangelizaci. Uvědomuju si, že pokud chceme druhé přivádět k Bohu, je třeba nejprve osobní obrácení. Nejsem dokonalý a nikdy ani nebudu, ale poznal jsem, že srdce otevřené pro Pána je zdrojem velké radosti a pokoje.

Občas také zaznívají obavy, že se kvůli koronaviru nemůže to či ono. Rád bych svědčil o tom, že právě díky koronaviru jsme letos prožili krásný čas. Skoro denně jsme se modlili růženec a četli Písmo. Každou neděli jsme prožívali tak, že jsme si rozdělili čtení, žalm a evangelium a společně jsme slavili bohoslužbu slova. A pak přišly Velikonoce, které byly možná nejkrásnější v mém životě. Už od začátku Svatého týdne jsme cítili velký pokoj, četli jsme pravidelně Písmo a modlili jsme se růženec. Na Zelený čtvrtek jsme si rozdělili úkony při bohoslužbě slova. Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem dětem umýval nohy. Pocítili jsme velkou lásku a úplnou vydanost našeho Pána… Plakali jsme všichni do jednoho. Pak přišel Velký pátek – křížová cesta nad naším domem v lesíku, každý z nás děkoval Pánu. Potom doma bohoslužba slova, pašije, které jsme měli rozdělené, a uctívání kříže. No a na Bílou sobotu jsme rozdělali venku oheň, pak doma četli čtení, zpívali žalm a nakonec slavnostní Aleluja…

Nevím, proč se všechno děje tak, jak se děje. Cítím ale velkou milost a mám velkou naději, že se Bůh oslaví právě skrze pro nás nepochopitelné a mnohdy ztracené věci… My mu k tomu můžeme poskytnout jen naše hořící srdce… Kdysi jsem četl, že kdo nechce, hledá důvody, a kdo chce, hledá způsoby.

Jiří