Když učitelka se slzami v očích hodnotila mou slohovou práci, došlo mi, že i nevěřící touží po pokoji a čisté duši, vypráví v rubrice Zkušenosti s Bohem Roman.
Zkušeností s Bohem zažívám spousty. Blížil se termín maturitní slohové práce. Dostali jsme za úkol napsat nějakou úvahu. Dlouho jsem nevěděl o čem a pak mi blesklo: napiš o Bohu. Když pak paní učitelka mou práci ve třídě opravovala, sundala brýle a řekla: „Tohle je nejlepší slohovka.“ A tekly jí slzy z očí. Nechci se tím chlubit. Chci říct, že tehdy jsem si uvědomil: i nevěřící lidé hledají pokoj, klidnou mysl, čistou duši, věčný život… A nejen, že to hledají, oni po tom touží. Jen nevědí, že právě toto všechno a ještě mnohem víc jim může dát Bůh, a úplně zadarmo!
Když pak přišla skutečná maturitní slohovka, bylo mi jasné, o čem budu psát. A když zazářilo na tabuli téma: „Obdivuji ji/ho a proč,“ byl jsem za vodou. Bůh prostě nemá konkurenci. Je nejlepší! Teď je jen potřeba ukázat ho světu, protože všichni po něm touží!
Zažívám však i krize, dny kdy na Boha zapomínám, kdy jsem vyčerpaný, kdy je mi ze sebe zle. Takže vím, jak obrovský je to rozdíl, žít s Bohem a bez něho. A právě proto se už tolik těším na přijetí svátosti biřmování a tedy darů Ducha Svatého. Je to nádhera, kolik toho dostáváme a jak krásné plody můžeme přinášet… Věřím, že to přispěje, abych se i já jednou mohl radovat na věčnosti. A doufám, že strhnu i další.
Roman
