V dospívání jsem do kostela nechodila s nadšením, na setkání mládeže mi ale došlo, je jsou důležitější věci, než moderní oblečení nebo známky, svěřuje se v rubrice Zkušenosti s Bohem Karolína.
Od malička jsem vychovávána ve víře. Návštěva kostela, scholy, pomoc tatínkovi v kostele (je kostelník), to vše beru jako věci normální a zcela běžné. Prostě to patří ke mně. V době puberty a hledání sebe sama jsem ale nechodila do kostela s velkým nadšením. Prosedět tam dvakrát týdně tři čtvrtě hodiny mi přišlo jako ztráta času.
Zlom nastal, když jsem se zúčastnila Celostátního setkání mládeže v Táboře. Tam na koncertě Rebeky St. James (i kvůli ní jsem si vybrala biřmovací jméno Rebeka) jsem pocítila obrovskou radost z toho, že jsem věřící, že patřím někam, kde se mě neptají, jaké mám známky, jestli nosím nejlepší oblečení nebo nejmodernější střih vlasů, jestli jsem denně tři hodiny připojená na Facebooku… Ne, tam je On, který nás má příšerně rád, který za nás položil život, se kterým můžu řešit všecky své problémy, ten, který nám věří, zná nás a chce být s námi po celý náš život.
Karolína
