Již popatnácté poutníci po týdenním putování na konci července zdrávi došli, duchovně naplněni a nasyceni.
Poté, co 14. ročník kvůli covidové pandemii proběhl symbolicky v jednom dni, a to ze Záhlinic do Kroměříže, uskutečnil 15. ročník poutě trasu z předešlého ročníku v celém jejím rozsahu: Olomouc – Tršice – Přerov – Švédské šance – Beňov – Holešov – Záhlinice – Kroměříž – Kvasice – Napajedla – Staré Město – Velehrad. Každý den byla připravena auta, která účastníky poutnické skupiny přemístila do startu dané pěší etapy v délce do 15 km. Při extrémně vysoké teplotě to byla dostačující délka trasy, aby poutník měl ještě energii pro účast na doprovodném programu. Poutníky provázelo po celý týden téma s názvem Svatost je nabízena každému člověku: „Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý“ (Lv, 19, 2).
Na začátku poutě se uskutečnilo v katedrále sv. Václava setkání se sv. Ludmilou. Spisovatel a výtvarník Oldřich Selucký, jehož nově vydaná kniha o této světici byla na závěr k prodeji i k podpisu, představil sv. Ludmilu v barvitém vyprávění protkaného potřebnou sítí souvislostí. „Nebojte se!“, vzkazoval sv. Metoděj při křtu sv. Ludmile slova Kristova. Strach je totiž velmi mocným hybatelem lidské duše tehdy i dnes. Pohanská doba dávala mocně pociťovat strach z bohů i strach z nadpřirozených bytostí. To byl svět sv. Ludmily, které však byla dána milost poznání živého Boha v Kristu a v jeho osvobozující Lásce: „Bůh je láska“ a „pravá láska vylučuje strach“. Toto poselství platilo stejně pro člověka v době života sv. Ludmily v 9. stol., stejně tak i v době života ctihodného arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana na přelomu 19. a 20. stol., ale také Aničky Zelíkové, žijící mezi světovými válkami 20. stol. A přenáší se i k nám do současné doby dvacátých let 21. století. Pondělní večer v Přerově, v kostele sv. Vavřince, potom dal prostor k zamyšlení P. Jiřího Zámečníka, biskupského delegáta pro svatořečení, na téma „Kdo jsou vlastně svatí a čím mohou být pro můj život?“.
„Mám jen to, co jsem dal.“ To bylo životní krédo arcibiskupa A. C. Stojana, další osobnost provázející kroky poutníků. Svými poznatky, hlavně z dopisů, přibližoval přítomným „tatíčka Stojana“ (jak mu začali říkat pro jeho lásku k lidem a každému člověku jeho současníci) P. Jiří Zámečník. Ten poutníky provázel duchovně i fyzicky po celý týden.
Předtím, než poutníci došli do Stojanova rodiště Beňova, vyšli s modlitbou bolestného růžence na kopec Švédské šance, který se nachází poblíž Přerova. Je to místo, které bylo svědkem nelidské hrůzy krátce po skončení II. světové války, kdy pod vedením důstojníka čs. armády Pazúra zde bylo zmasakrováno více než 260 lidí, převážně žen, dětí a starců německé národnosti, kteří se vraceli domů na Slovensko. Krev těchto mučedníků prosákla toto místo, kde stojí na památku kříž s trnovou korunou. Hrůzy nedávné historie v posledních letech postupně odhaloval František Hýbl, dlouholetý ředitel Komenského muzea v Přerově (1992–2008), a poutníkům je přiblížil u barokního kříže pod kopcem a potom u nedávno postaveného kříže na kopci. Na Švédských šancích se k poutníkům připojil také generální vikář Arcibiskupství olomouckého biskup Josef Nuzík. Ten společně s o. Jiřím Zámečníkem vedl modlitbu na tomto bolestném vrchu a udělil osobní požehnání doktoru Hýblovi.
„Radost v bolesti“ byla zase myšlenka Aničky Zelíkové, která ji uváděla do životní praxe ve svém dívčím věku. Svůj život obětovala za děti zabité při potratech a zemřela ve svých 17 letech v pověsti svatosti. Jejím životem se nechali inspirovat mladí umělci a připravili křížovou cestu nazvanou „Na cestě s Aničkou“. Život Aničky Zelíkové a její myšlenky daly vzniknout výtvarným dílům, které byly vystaveny po mši svaté u kostela. Provázela je hudba inspirovaná životem dívky z Napajedel, obětující se cele Bohu. Pod skaliskem, na kterém jsou umístěny tři kříže Kalvárie, zase zazněly verše mladých autorů, recitované směrem na rodné město Aničky. A přímo na Kalvárii se každý z přibližně 25 účastníků zamyslel na výzvu mladých umělců, nad tím, co se jich vlastně netýká, ale přesto je to tak důležité, aby se za to modlili. Což byla další z myšlenek napajedelské dívky Aničky.
Obsahově náročný program odlehčil koncert v kostele sv. Mořice v Kroměříži. Skladby od baroka po současnost sestavil a připravil v rámci PPU 21 František Fiala, hudební skladatel, muzikant, varhaník, zpěvák a sbormistr, ve spolupráci s operní zpěvačkou Lucií Laubovou, soprán, a violistou Martinem Keberlem. Středeční večer v Kroměříži byl zakončen prohlídkou Arcibiskupských sklepů.
Jakési shrnutí celého týdne na téma svatost a svatí poskytl Vladimír Švarc, historik a pedagog, ředitel zlínské pobočky Nadačního fondu Credo, v kostele Ducha Svatého ve Starém Městě, který po celý týden edukačně vedl poutnickou skupinu k zamyšlení nad ctnostmi a svatostí pro náš život.
Poutníci se rozjížděli do svých domovů unavení, přesto však nadšení, naplnění inspirací pro mnoho měsíců svého života dopředu, povzneseni na duchu a s bohatou zkušeností Božích zázraků, které se ději ve spolupracujícím a modlícím se společenství. A hlavně s ujištěním, že „svatost je pro každého“, nikoho nevyjímaje.
Snímky ze setkání ve Starém Městě si lze prohlédnout zde, snímky z celého putování na tomto místě.
Martina Pavlíková
