Prošla jsem si dvouletým obdobím hledání sebe sama, našla jsem se ale ve společenství mládeže a teď chci být oporou dívkám při dospívání, popisuje v dalším příběhu z rubriky Zkušenosti s Bohem Anna.
Moji milovaní rodiče mě i mé sourozence odmalička vedou k Bohu a vždy mi byli velkým vzorem.
Kolem mých 15 let ale přišlo dvouleté období hledání sebe sama. Začalo to nástupem na střední školu, bydlením v nevěřícím prostředí a vztahem s nevěřícím klukem. Hodně jsem se změnila a vzdálila se Bohu. Za tu dobu jsem nebyla ani jednou u svátosti smíření, velmi jsem se totiž styděla vyznat všechno, v čem jsem žila.
Časem se mé tehdejší ideály začaly hroutit. Měla jsem problém se sebepřijetím, do toho moje maminka vážně onemocněla a já byla zoufalá. Nedokázala jsem pochopit, proč se to děje, a vše jsem vyčítala Bohu.
Tehdy mě moje kamarádka přemluvila, abychom spolu jely na celostátní setkání mládeže do Olomouce. Tam při večerních chválách jsem opět pocítila Boží lásku a najednou, po dvou letech, měla sílu jít ke svaté zpovědi. Prožila jsem nádherné chvíle odpuštění a velké vděčnosti, cítila jsem se jako znovuzrozená. Tehdy začal můj nový život s Bohem.
Začala jsem působit jako animátorka mládeže pro náš děkanát a tato služba mě nesmírně naplňuje. Ještě více jsem prohloubila svůj vztah s Bohem a vyjasnila si hodně věcí. Chtěla bych být podporou a hlavně kamarádkou pro dospívající dívky.
Anna
