Na střední škole jsem několikrát navštívil Medžugorje, kde jsem pochopil, že něco je buď dobré, anebo špatné, svěřuje se v rubrice Zkušenosti s Bohem Michal.
K víře mě vedli moji věřící rodiče, kteří se se mnou a mými sourozenci pravidelně modlili, přihlásili nás do náboženství a každou neděli nás brali na mše svaté. Nejvíce mě ovlivnili svými skutky, díky kterým jsem měl to štěstí poznat, co znamená slovo láska.
Na střední škole jsem měl několikrát možnost navštívit festival v Medžugorje, kde jsem se naučil vidět svět černobíle: buď je něco dobré, anebo je to špatné. Uvědomil jsem si, že v životě existují jen dvě cesty. Cesta nekonečné naděje, hledání pravdy a následování Krista, anebo cesta pohodlného života v ignoranci.
Při studiích v Brně jsem rád navštěvoval nádherný kostel sv. Jakuba, často přemýšlel o smyslu života a četl Ježíšovy myšlenky, a tak mě ještě více zaujal život církve, která je učí. Jako patrona jsem si vybral sv. Justina, který mě zaujal i svou pílí, kdy se zabýval všemi dostupnými životními styly, jako platonismus, stoa nebo dnes oblíbený stoicismus, a poté napsal tzv. Apologeta – filozofické argumenty na obranu křesťanství, pod které se později podepsal mučednickou smrtí. Jeho život i filozofické spisy jsou pro můj vývoj ve víře velice důležité a rád je budu hlouběji studovat.
Michal
(ilustrační foto: www.freepik.com)
