Ze začátku jsem chodil do kostela sám a tajně, ve společenství katolíků jsem ale našel své pevné místo, popisuje v dalším příběhu z rubriky Zkušenosti s Bohem Oldřich.
Jako dítě jsem byl pokřtěný, ale jelikož rodiče do kostela nechodili, vyrostl jsem jako ateista. Žil jsem spokojený život a myslil jsem si, že mi k životu nic neschází. Teprve později jsem si začal uvědomovat, že tomu tak není, a začal jsem hledat cestu k Bohu.
Ze začátku jsem chodil do kostela sám a tajně. Tady se mi otevřely oči a já jsem pochopil, jakou cestou mám jít. Otevřeně jsem se přihlásil k církvi a začal jsem jezdit na různé církevní akce, kde jsem našel plno kamarádů, kde jsem se víc přiblížil k Bohu. Pak jsem pochopil, že můj křesťanský život nebude naplněný, dokud nezačnu přijímat Kristovo tělo v Eucharistii. Proto jsem přistoupil k prvnímu svatému přijímání.
Od té doby se neustále pohybuji ve společnosti katolíků, ať už jako dobrovolník na různých akcích naší farnosti, nebo jako člen Vysokoškolského katolického hnutí. Učím se žít podle učení církve a dodržovat Boží přikázání. Svátost biřmování chci přijmout, abych se více přiblížil Bohu a také, abych se plně začlenil do církve a mohl tak vykonávat i věci, které mohou pouze biřmovaní. Budu dále církvi pomáhat a stále se snažit být dobrým křesťanem.
Oldřich
