Desítky let jsem s církví moc nežil, při návštěvě Svaté země jsem se ale rozhodl změnit svůj život, píše v rubrice Zkušenosti s Bohem Vladimír.
Je mi přes sedmdesát a musím přiznat, že ne vždy jsem žil způsobem člověka oddaného katolické církvi. Až do ukončení základní školní docházky jsem se pravidelně zúčastňoval nedělních bohoslužeb. Jakmile jsem odešel do učebního oboru, přestal jsem. Před svatbou jsem přistoupil ke svátosti smíření a svatému přijímání. Díky vlivu manželky jsem obnovil návštěvu nedělních bohoslužeb, ale netrvalo dlouho a zůstalo jen u mší svátečních.
V posledních letech, zvláště před vánočními a velikonočními svátky, mě manželka s dcerou vybízely, abych šel ke zpovědi. Vždy jsem se dokázal vymluvit. Když jsem se dožil sedmdesáti let života, zaplatila mně dcera nezapomenutelný poutní zájezd do Svaté země. Přítomnost v místech, kde se narodil, žil, konal zázraky a učil nejen své učedníky, ale všechen lid Ježíš Kristus, byla obrovská skutečnost, která ve mně probudila nového křesťana.
Po několika dnech, při návštěvě Hory blahoslavenství jsem se rozhodl od základů změnit svůj život a po více než čtyřiceti letech jsem přistoupil ke svátosti smíření. Slovy se nedá popsat ten obrovský pocit úlevy, volnosti a štěstí, který mě přepadl po svatém přijímání.
Brzy následovaly další historické okamžiky. Na břehu Jordánu jsme obnovili křestní slib a v Káni Galilejské manželské sliby. To všechno, včetně vědomí, že chodím po místech, kde kdysi kráčel Ježíš Kristus, bylo přímo mystické a silně na mě působilo. Byl jsem najednou jiný člověk, křesťan, kterému záleželo na tom, aby dosavadní lhostejnost ve věci víry nahradila touha po poznání a obdivu ke všemu, co je spojeno s postavou Ježíše.
Vladimír
