Vážím si toho, že jsem byla obdařena úsměvem na tváři i na duši a také rozličnými schopnostmi, které chci nabízet druhým lidem, popisuje Tereza svůj životní příběh pro rubriku Zkušenosti s Bohem.
V rodině máme rádi život, žijeme a tvoříme naplno, především pro druhé. Nikdy jsem se u nás doma nesetkala se soudem nad ostatními, od nás odlišnými kulturami, rasou nebo vyznáním člověka. Dnes to hodnotím jako velkou výhodu a mnohé, co do mě rodiče zaseli, pomalu a s jistotou začínám s nesmírnou vděčností doceňovat. I díky jejich správnému příkladu nestrádám, cítím se být opravdovou osobností na těle i na duši, v myšlenkách i činech. Dostatečně silná na to, abych i já mohla rozdávat: darovat úsměv, radost, povzbuzení, energii a být dobrým příkladem pro rodinu, sourozence, mé žáky a kolegy, pro blízké i vzdálenější.
Věřím a cítím, že k tomu všemu mi dopomáhá Bůh. Na cestě dosavadním životem, při studiích, práci a zájmech, na cestách po světě, kdy jsem byla na řadu týdnů nebo měsíců odkázána pouze na sebe a na vlastní intuici, jsem daleko silněji pocítila, jak důležitá je pro mne přítomnost Boží, ona jistota mít Boha vedle sebe, nad sebou a v sobě. Byla jsem křtěná jako malinká, zcela přirozeně mi bylo toto spojení dáno do vínku. A právě proto, že jsem nerozhodovala o tom, zda chci nebo nechci být pokřtěna, považuji tento dar za nedílnou součást svého života, kterou nemůžu zpochybnit, rozporovat ani opustit. Cítím se být v rukou Božích.
Má víra je prostá, tichá a otevřená. Stejně jako se píše v Novém zákoně, jdu, zavřu za sebou dveře a v tichosti se spojím s Bohem. Pouto a skromný osobní kontakt se všemi nebeskými mě upevňuje daleko více než setkání s nimi skrze prostředníka. Nutno říct, že i já jsem narazila na chování duchovních otců, které mě zklamalo, rozplakalo a na nějakou dobu ponechalo v nejistotě. Naší církvi proto přeji, aby okamžiků, které mohou zvláště mladého člověka odradit od hledání víry, bylo co nejméně. Prosím také o to, aby k nám přicházeli kněží plní rozumu, odhodlaní k pokroku, oduševnělí mladostí, nápady a otevřeností, bez pocitu zhrzení a malosti. Aby byli hlavními strůjci vlídnosti v pospolitosti i ve městech a obcích.
Brzy mi bude třicet. S plynoucími roky, jak jsem nabývala zkušeností a poznávala svět i samu sebe, se mi potvrdilo, že mým posláním je rozdávat dobro a radost, být bytostí, která tím, že je, dává příklad, jak pozitivně myslet a žít. Vážím si toho, že jsem byla obdařena úsměvem na tváři i na duši a také schopnostmi, které mi napomáhají v touze stále se učit a dělat vše, pro co jsem kdy v sobě objevila zapálení – studovat, tvořit, vědět, jak kultivovat tělo i hlas jako nejvzácnější lidský nástroj, své myšlenky i gesta a pohyb, hrát na několik hudebních nástrojů, umět cizí jazyky, cestovat, sportovat a tančit, umět naslouchat a na druhou stranu promlouvat k lidem slovem i zpěvem. A nyní, v dospělosti, také znát, jak toto všechno uchopit a smysluplně nabídnout druhým. Je úžasné, jak rozmanitě se naše životy mohou naplňovat a z jaké rozmanitosti přitom můžeme vybírat. Kéž by lidé v okolním světě více viděli rozkvetlou zahradu… Je to dar, který bych jednou ráda dala poznat také svým dětem. Stačí k tomu přitom jen otevřít srdce, mysl a oči.
Tereza
