Od roku 2019, kdy jsme byli vyhlášeni nejlepším klubem v republice, nás jako Společenství vdov a vdovců zve projekt Sen Sen pravidelně na různé akce. Je pravdou, že jich je v poslední době kvůli omezení počtu lidí na setkáních poměrně málo. I proto jsme se bez váhání přihlásili do soutěže s názvem „La Manche na suchu.“
Co bylo podmínkou a náplní této akce? Oproti loňskému roku, kdy jsme celý únor plavali v bazénu, se tentokrát mělo za stejnou dobu ujít co nejvíce kilometrů. Nutno přiznat, že po mnoha měsících karantény a nucené izolace ve svých domovech naše svaly i klouby ztuhly, či spíše zlenivěly.
Přesto jsme začali hned prvním dnem února vyrážet do přírody. Zpočátku pár jedinců, později se přidávali další a další a koncem měsíce nás bylo 32 mužů a žen z mnoha míst Moravy. Ze zaslaných fotografií i telefonátů byla znát radost a doslova zapálení pro výšlapy. Členství v našem společenství nebylo podmínkou, naopak mnozí pozvali své přátele, rodinu nebo dokonce i souseda. Jednou týdně se celkový počet zdolaných km hlásil paní Ivě Musilové, která se funkce ambasadora ochotně ujala.
Přiznám se, sama jsem k celkovému výsledku moc nepřispěla, proto jsem s napětím očekávala celkové vyhodnocení. Výsledek byl a je nad očekávání velkým překvapením. Celkem jsme ušli 3 128 km, což znamená téměř 46krát cestu přes La Manche tam i zpět, pokud počítáme čistou délku kanálu 34 km. Mezi favority patří paní Jaroslava Chlupáčová za 323 km, za muže pan Stromšík Josef ušel 191 km. Pochvalu a velký obdiv patří dále paní Stromšíkové – 219 km, Lidušce Budařové 188 km a Pavle Pečeňové za 171 km. Poslední z nich vzala párkrát s sebou i své malé vnoučky (2 a 4 roky), kteří nemalým podílem přispěli ke krásnému výsledku.
Co říci na závěr? Ano, prožíváme složitou dobu a mnozí i díky katastrofickým zprávám v našich médiích propadají depresi. I pro ně a další, kteří chtějí i chůzí posílit svou imunitu, máme na květen připravený „výšlap“ do Jeruzaléma. Těch necelých 3 500 km do cíle přes Ankaru, hlavního města Turecka, určitě lehce zvládneme. Čím nás bude více, tím rychleji do biblického místa dorazíme. Na závěr tohoto putování pak plánujeme setkání s P. Stanislavem Pacnerem, který na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě studoval. Odborník na slovo vzatý, máme se na co těšit.
Podrobné informace sdělíme koncem dubna. Jste zváni všichni, kteří máte rádi pohyb a chuť „vyčistit si hlavu“ od nepříjemných myšlenek.
Alenka Panáková, Společenství vdov a vdovců
