K víře a jejím hodnotám jsem tíhnul odmala, teď jsem připraven aktivně se zapojit do fungování církve, svěřuje se v rubrice Zkušenosti s Bohem David.
Co pro mě znamená víra? Velmi mnoho. Je v mém životě na prvním místě a vše se snažím dělat v Pánu a pro Pána. Pomohla mi řešit i největší životní problémy a překonat opravdu hluboké krize. Především je však pro mě zdrojem štěstí, pokoje a radosti i velkým darem, kterého si nesmírně vážím.
Již jako malé dítě jsem tíhnul k hodnotám, které člověka a materiální svět přesahují: nejsem věřícím pouze proto, že jsem tak byl vychován a abych „zapadnul“. Spíše naopak, do stavu zralého křesťana jsem se „vychoval“ zejména sám, vlastní iniciativou a touhou po poznání pravých, věčných a nezpochybnitelných hodnot. Má rodina a mé okolí mi k tomu poskytlo jen základní zázemí a informace.
Paralelně s přípravou na biřmování jsem musel řešit dlouhodobě neuspokojený problém mého profesního uplatnění a s tím spojeného nedostatku financí, a také navázání důvěrného vztahu, který by vyústil uzavřením manželství a založením rodiny. To jsou oblasti, ve kterých bohužel dlouhodobě selhávám.
Během této doby, která navazuje na mou již dřívější snahu o křesťanštější, morálnější a obecně lepší život, jsem si mnoho věcí „srovnal v hlavě“. Dá se říci, že jsem konečně zjistil, kým a čím chci skutečně být, a že mé mnohé dřívější touhy, potřeby a zájmy byly klamné, falešné a plytké. Poznal jsem též pár nových bližních a naučil se s lidmi lépe vyjednávat a úspěšněji vystupovat ve společnosti.
Do fungování církve a jiných organizací se chci zapojit velmi aktivně a ochotně. Během svého dosavadního života jsem poznal, jak je dnešní „civilizovaný“ svět duchovně a intelektuálně chudý a omezený a má v této oblasti velké rezervy. Platí to i pro naši zemi, která má relativně velmi dobrou křesťanskou tradici. Chci pomoci katolické církvi, aby byla živá, pokroková, moderní, rostoucí a fungující. Přes všechny problémy a nedostatky, které mám, se na tuto roli cítím plně způsobilý.
David
