NAVRCHOLU.cz
Skip to main content

Zemřel jezuita, disident a poutník P. František Lízna

By Publikováno 5. 3. 2021 Aktuality

Ve čtvrtek 4. března 2021 večer zemřel v olomoucké fakultní nemocnici P. František Lízna, SJ, dlouholetý duchovní správce farnosti Vyšehorky. Před několika dny byl hospitalizován kvůli těžkému průběhu nemoci covid-19, které podlehl. Poslední rozloučení se uskuteční v pátek 12. března při mši svaté od 15.00 v brněnském jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie, tělo zesnulého bude poté uloženo do krypty kostela. Mši svatou, kterou bude celebrovat kardinál Dominik Duka, bude živě přenášet televize Noe, možnost osobní účasti je kvůli pandemickým opatřením velmi omezená.

František Lízna se narodil 11. července 1941 v Jevíčku, poté se jeho rodina přestěhovala do Moravské Třebové a Velkých Opatovic. Tatínek, neústupný lidovec, byl brzy po převratu v roce 1948 zavřen. Sám František byl poprvé uvězněn v devatenácti letech, roku 1960. Tehdy byl na návštěvě u dívky, jejíž otec sedlák byl právě zatýkán policií, protože nechtěl vstoupit do družstva. František v zuřivosti strhl rudou vlajku z národního výboru. Stálo ho to sedm měsíců v Jáchymově.

Po vězení nastoupil na vojnu do Michalovec, kde se kvůli svému odporu nést na Prvního máje sovětskou vlajku stal pasáčkem dobytka. Když pracoval jako dělník v cukrovaru, zavřeli ho podruhé, a to za pokus o nedovolený přechod hranic. Později působil jako ošetřovatel v ústavu pro mentálně postižené na Velehradě, kde se setkal s jezuity. Právě zde objevil svou touhu sloužit bližním a Bohu a roku 1968 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Byl poslán do Anglie, odkud měl jít na misie do africké Rhodesie. Skončil však v Innsbrucku, kde požádal o návrat do Čech.

Vystudoval teologickou fakultu, ovšem hned po primiční mši mu komunisté odebrali povolení ke kněžské službě. Pracoval tedy dál jako sociální pracovník. V roce 1977 patřil mezi první signatáře Charty 77, za což se dostal do vězení potřetí. Celkem byl vězně pětkrát, také za šíření samizdatů a tisk letáků o politických vězních. Ve vězení si dohromady odseděl něco přes dva roky.

Po 17. listopadu 1989 se stal rektorem kostela „u jezuitů“ v Brně, kde působil do roku 1995. Staral se o nemocné, o Romy – ze solidarity si dal do občanského průkazu zapsat romskou národnost – vězně a bezdomovce (tzv. sociální apoštolát). Poté požádal řádové představené o přeložení – měl tři varianty: severočeský Chánov, misie na Ukrajině, nebo Mírov.

Vězeňský kaplan a poutník

Byl mu přidělen Mírov (majestátný a pevný hrad, který jako vězení slouží již od 16. století), ale do misie na Ukrajině se také dostal. Když přišel na Mírov, požadoval celu, aby mohl být vězňům k dispozici dvacet čtyři hodin denně. Zákon to však neumožňuje a František Lízna se musel spokojit s farou v nedalekých Vyšehorkách, kde jako vězeňský kaplan působil až do své smrti. Přes četná ranní překvapení, kdy host zmizel i s částí vybavení domácnosti, měl dveře otevřené všem, kteří jako potřební zaklepou.

František Lízna byl známý jako poutník. Na pěších poutích nacházel v dobách komunismu svobodu. Propojil při nich křesťanský Východ a Západ i Jih a Sever a ušel na nich téměř osm tisíc kilometrů. Na svou první pouť se vydal v roce 1984 napříč Československem, kdy jeho cílem byla hora Kremenec na slovensko-ukrajinsko-polském pomezí. V roce 2006 se vydal na dlouhou pouť i přesto, že trpěl rakovinou prostaty v pokročilém stadiu. Každý den se modlil za jednoho z přátel nebo z lidí, kteří mu ublížili, a každý krok vnímal jako modlitbu. Po návratu lékaři zjistili, že se během poutě uzdravil.

V roce 2001 bylo Františku Líznovi prezidentem Václavem Havlem propůjčeno druhé nejvyšší státní vyznamenání – Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidských práv. Za svou práci ve vězeňství obdržel v roce 2003 společně s dalším vězeňským kaplanem Tomášem Vlasákem Cenu Františka Kriegla, udělovanou Nadací Charty 77. Roku 2013 mu řád milosrdných bratří udělil Cenu Celestýna Opitze za péči o nemocné a potřebné. Roku 2017 se stal laureátem Ceny Paměti národa, kterou každoročně uděluje společnost Post Bellum. V roce 2020 mu bylo uděleno významné maďarské ocenění – Cena Jánose Esterházyho, která se od roku 1991 uděluje za šíření duchovního odkazu tohoto mučedníka komunismu.

V souvislosti s úmrtím P. Lízny zařadí TV Noe dnes, v pátek 5. března, do svého programu od 22.15 vysílání Noční univerzity s názvem Vězením ke svobodě. Jedná se o přednášku P. Lízny, kterou pronesl v rámci 23. ročníku Akademických týdnů konaných na Pavlátově louce u Nového Města nad Metují v roce 2013.

PARTE

Zdroj: www.jesuit.cz