V dětství jsem si myslela, že si své problémy dokážu vyřešit sama, všechno se ale zlepšilo až s častější modlitbou, svěřuje se v rubrice Zkušenosti s Bohem Marie.
Už odmala jsem byla vedena k víře a k Bohu, snad od první třídy jsem chodila do náboženství. Přišlo mi ale, že si své problémy dokážu vyřešit sama, hlavně kolem 15 let, a do kostela jsem v neděli chodila hlavně z povinnosti. Všechno se změnilo přechodem na střední školu. Nový kolektiv mi moc neprospíval, byla jsem protivná a smutná a do toho ode mě taťka začal vyžadovat chození do kostela každý všední den, což se mi nelíbilo, protože jsem měla dost učení. Časem mi to ale přišlo výhodné, jelikož bylo lehčí obětovat hodinu času v kostele, než se doma hádat. A popravdě to bylo to nejlepší, co mě potkalo. Od těch dob se všechno jen zlepšovalo, hlavně vztahy s lidmi okolo. Konečně jsem pocítila tu pravou Boží přítomnost a jistotu v něm.
Snažím se co nejvíce zapojovat do dění ve farnosti: chodím uklízet kostel, zpívám na nedělních mších svatých se scholou. V období půstu se aktivně zapojuji do křížových cest, pak od Velkého pátku se společně modlíme novénu Božího milosrdenství a před sesláním Ducha Svatého svatodušní novénu. A v období tísně beru do rukou růženec podle doporučení sv. Jana Pavla II. Chci prohlubovat svou víru, a tím se přiblížit k Bohu. Chci se snažit o evangelizaci svých přátel a lidí, se kterými se setkávám: hlavním cílem křesťanů je svatost, a té bych chtěla po vzoru své biřmovací patronky sv. Ludmily a s pomocí Ducha Svatého dosáhnout.
Marie
